Neplatičů nájemného jsou jen tři procenta. I tak ale dokážou developerům udělat pořádný zářez do cash flow
Ačkoliv se zdá, že neplatičů nájemného je minimum, pokud je majitelé včetně velkých firem dostávají z bytů třeba rok nebo dva, stojí je to spoustu peněz. I proto většinou uzavírají nájemní smlouvy pouze na dvanáct měsíců, přestože jinak stojí o stabilní vztahy. Vyplynulo to z diskuze v rámci konference e15 REsummit 2025.
„Je to trochu přehlížené téma,“ říká Michal Hrbatý z UlovDomov. Jak uvádí, podle analýzy ministerstva pro místní rozvoj se problém neplacení týká necelých tří procent vztahů. To na první pohled není mnoho. Často ale může jít například o lidi v exekucích, u nichž je pak dobytnost dluhu velmi nízká.
„I když máte pět set nájemníků a neplatí vám pouze dva, tak to vypadá jako zanedbatelná suma peněz. Když ale ty nájemníky dostáváte z bytu dva roky, tak už to je finanční zářez i pro velké společnosti,“ připojuje se Petr Vondrášek ze skupiny Fidurock.
Vystěhovat neplatiče ale není složité jen v Česku. Třeba v Německu je podle Jany Domanové z AFI Europe zbavit se neplatícího nájemníka téměř nemožné. Stačí, aby měsíčně splácel zlomek dluhu, a soud uzná, že se snaží. Pomáhají podle ní jedině takzvané vyklízecí příkazy. Což znamená, že už při vzniku nájmu klient u notáře podepíše, že v případě neplacení bude vystěhován.
Samotné AFI Europe si proto nájemníky prověřuje dopředu, aby riziko delikvence bylo co nejmenší. Dívá se na jejich finanční historii a zda mají pravidelný příjem. Na splatnost nájemného upozorňuje dopředu a větší problém s neplatiči nemá. I podle Vondráška je platební morálka dobrá, pokud si pronajímatel nájemce hlídá. Což znamená, že při nezaplacení mu hned přijde sms s upozorněním.
Většina smluv jen na jeden rok
Pokud ovšem k problémům dojde, je opravdu těžké je řešit. Proto je také většina nájemních smluv uzavřená pouze na rok. Nebýt toho, asi by se developeři delším smlouvám nebránili. „Všichni máme stejný zájem,“ zdůrazňuje Hrbatý. Lidé podle něj chtějí bydlet déle na jednom místě a nestěhovat se. Pronajímatel také preferuje stabilitu. „Ale jsme nuceni dávat krátké smlouvy z těch důvodů, které tu zazněly,“ uvedl.
Podobně se vyjadřuje i Petr Vondrášek: „Nebránili bychom se delší době, jen bychom potřebovali mít v ruce nástroj, jak se neplatícího nájemce zbavit.“ AFI Europe větší zájem o delší kontrakty neeviduje. Ovšem u ní to může být dáno i velkým počtem cizinců mezi klienty. Protože mnozí jsou v Česku jen dočasně.
Pomalá výstavba
Celkově je o dostupné nájemní bydlení stále zájem a všechny trápí obecně sdílený problém, tedy pomalá výstavba. Hlavní město Praha před časem založilo Pražskou developerskou společnost, která by i podle svých webových stránek měla nabízet bydlení především pro takzvané preferované profese. Jde například o lidi pracující ve zdravotnictví, školství či oblasti zajišťující bezpečnost. Podle ředitele Petra Urbánka jde asi o 105 tisíc osob. „Policista v Praze přitom bere stejné peníze jako třeba v Ostravě,“ upozorňuje.
Podle něj neexistuje žádný kouzelný protek, jehož mávnutím se problémy s nedostatkem bytů vyřeší. V Praze podle něj na situaci navíc dopadá cosi, co nazývá kladivem urbanizace. Hlavní město je podle něj natolik atraktivní, že poptávka se tu generuje v míře, kterou je velmi komplikované uspokojovat. Kromě toho vše komplikuje byrokracie a ani stát nedokázal vytvořit dopravní infrastrukturu, která by Praze mohla odlehčit. „Katastrofické rozpočtové určení daní demotivuje municipality,“ dodává.
Celý záznam debaty najdete ZDE:
