Robot místo zedníka. Čeští roboti stavějí v Anglii celou ulici, brzy se zapojí i 3D tisk
Ta situace je nevyhnutelná. Ve stavebnictví docházejí pracovní síly, spolu s tím roste cena práce. Doba, kdy obor převezmou inteligentní technologie, je velmi blízko. Jak to bude vypadat, ukazují už nyní čeští roboti, kteří stavějí v Anglii celou ulici o sedmi dvoupatrových domech. A brzy se zapojí i 3D tisk.
Seznamte se, tohle je Wallter neboli zdicí robot WLTR. Je výsledkem úspěšného přenosu akademického výzkumu do praxe. Stroj vyvinul start‑up KM Robotics ve spolupráci s firmou Wienerberger za podpory Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky. Projekt na sebe poprvé vážněji upozornil už v roce 2023, kdy jeho první prototyp prošel testy na několika referenčních tuzemských stavbách. Loni robot uspěl v prestižní mezinárodní soutěži euRobotics Technology Transfer Award 2024, kde obsadil druhé místo.
Jeho zrod iniciovala v hlavách tvůrců Štěpána Kočího a Jakuba Maršíka finanční krize v roce 2008. „Tehdy banky přestávaly financovat stavební projekty a přišel velký útlum oboru. Když se za pár let znovu nastartoval, přišlo se na to, že lidé z oboru odešli a už vlastně nemá kdo stavět. Do značné míry se to dnes opakuje pod vlivem globálních změn,“ říká Jaromír Sadloň, ředitel firmy GreenBuild, dceřiné společnosti Wienerbergeru, která zaštiťuje poskytování robotů na českém trhu. „Na stavbách se pohybuji denně. Ti lidé reálně chybějí nebo svoji práci dost dobře neumějí. Nám se nemůže stát, že robot ráno nepřijde do práce,“ popisuje výhody stroje, který je schopen pracovat nonstop s výjimkou dní, kdy mrzne.
Deset tisíc metrů zdí
Ještě než WLTR vznikl, bylo oběma jeho tvůrcům jasné, že by projektu výrazně pomohlo partnerství s firmou z oboru stavebních materiálů. Dohodli se proto na spolupráci se společností Wienerberger, největším výrobcem cihel v Evropě. Úkolem Jaromíra Sadloně bylo dodat týmu Kočího a Maršíka poznatky z praxe a robota přivézt na stavbu. V určité chvíli tak musel říci vývoji „dost“ a vlastně nehotový prototyp poslal do práce. WLTR stavěl třeba průmyslové areály u dálnice D4 nebo továrnu v Šumperku. Celkem to za rok 2023 bylo 1500 metrů čtverečních.
Tým KM Robotics shrnul poznatky z praxe, prototyp zaparkoval do garáže a postavil nového robota. Dnes je jich na světě už devět a další se vyrábějí. Loni vybudovali v Česku téměř deset tisíc čtverečních metrů zdí. Nový robot umí spojovat cihly jak pomocí zdicí pěny, tak tenkovrstvé malty, je celkově rychlejší a spolehlivější, má více senzorů, lze ho ovládat z tabletu a má řadu dalších technických vylepšení.
V praxi to celé probíhá tak, že na stavbu přijede jeden nebo více robotů, podle potřeby a rozsahu práce. WLTR potřebuje připojení do elektřiny (případně bateriového úložiště, jako nyní v Anglii), základovou desku a první řadu cihel, kterou je nutné zhotovit ručně. Robot se pak postaví zhruba metr a půl od místa, kde je založena první řada, sám si laserem ukáže, kam je potřeba složit paletu s cihlami. Pak už jen stačí naskenovat přes QR kód plán budoucí zdi, sundat z palety fólii a WLTR začne stavět.
Dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu, tedy nákladům. Robot se vyplatí pro stavby s plochou zdí nad 700 metrů čtverečních, jako jsou průmyslové haly, obchody, administrativní centra, nádraží či sportoviště. „Co se týká rychlosti, jeden robot zastane práci čtyř až pěti zedníků. Do 150 centimetrů výšky jsou zedníci rychlejší, pak už je začne robot předbíhat. Nepotřebuje žádné lešení, jeho ruka dosáhne do tří a půl metru,“ přibližuje Jaromír Sadloň.
WLTR tedy na takových projektech není dražší než tradiční parta zedníků, jeho majitelé se ale s cenou nepodbízejí. „Pokud po nás někdo chce nižší cenu, říkáme, že to zatím nejde. Naše přidanáhodnota je v rychlém reakčním čase. Třeba když nedorazí dělníci a stavba vázne, v tu chvíli jsme schopni přivézt robota a okamžitě je nahradit. Také se může stát, že stavba nabere skluz z jiných důvodů a potřebuje ho dohnat. V prvních dnech za nějakou prémiovou cenu, která postupně klesne,“ popisuje Sadloň a doplňuje, že v budoucnu je v plánu disponovat zhruba desítkou zdicích robotů.
Transformers na výletě v Anglii
Jak stroj funguje v praxi, mohou v těchto dnech sledovat obyvatelé obce Thornley na severovýchodě Anglie. Čeští roboti tam stavějí celou ulici tvořenou sedmi dvoupatrovými domy.
Do Velké Británie se technologie dostala díky Janu Telenskému. Jeho firma Green partnership je společníkem v GreenBuild, sám Telenský emigroval po roce 1968 do Británie z Československa. Jako investora ho myšlenka zaujala zhruba před rokem, kdy WLTR přešel do fáze komercializace.
Celý projekt v Thornley odstartoval 25. dubna a skončí 18. června. Rezidenční domy pak budou připraveny k prodeji. Není bez zajímavosti, že kromě robotů Česko přineslo do Británie i úplně nový způsob technologie stavění, a to včetně typu cihel, který se v Británii nepoužívá. „Protože jsou mimo EU, je s tím hodně administrativy. Ale vždycky se najde někdo, kdo neví, že to nejde, a udělá to. V tomhle případě jsem to já,“ usmívá se Jaromír Sadloň.
Ve hře je dokonce širší robotická platforma více producentů, na podobných projektech jako GreenBuild pracuje například Strabag, zapojit se mají i výrobci betonu a další.
Objednávám tisk jednoho schodiště
Kromě zdicích robotů, kteří v éře nového stavebnictví začnou stavět domy, a zedníků, kteří se přeškolí na operátory, ovládne stavebnictví ještě jeden trend – 3D tisk. Ne že by zatím bylo ekonomicky smysluplné tisknout celé domy. Podobně jako u klasického 3D tisku se technologie uplatní ve specifických případech, jež jsou jednorázové nebo přímo na míru. Otevírá se ale nová škála příležitostí pro architekty či designéry, jak nové budovy autorsky pojmout. „Každý se snaží svoje projekty zvýrazňovat a dělat je postupně zajímavější a čím dál víc se vyskytují různé atypické prvky. 3D tisk tady přichází jako skvělá volba,“ uvádí výhody Marek Zadina.
Stojíme s ním v Centru 3D tisku v pražských Štěrboholích, které provozuje firma Weber, Saint‑Gobain. Zadina má ve společnosti tuto technologii manažersky na starost. Ve velké hale stojí na podstavci rameno robota, vedle něj pojezdová plocha a plošina, na níž se ze speciální cementové směsi tisknou stavební prvky, například schody. Právě u nich platí, že každá stavba potřebuje trochu odlišný tvar. A opět tady hraje roli čas. Robot je dokáže vytisknout zhruba za dvě hodiny. „Je to velmi mladá technologie. Architekti ji mají rádi, ale jejím úskalím je, že ji technologičtí nadšenci občas tlačí tam, kde není potřeba, a tím jí dělají špatnou službu. Asi nemá cenu tisknout rovnou opěrnou zeď, ale když ji architekt nakreslí jako atypickou vlnovku, už to smysl má,“ upřesňuje Marek Zadina.
Kromě tisku produktů, jako jsou právě schody, lavičky nebo květináče, slouží centrum jako výzkumné pracoviště. Cílem je najít dokonalé směsi s těmi nejlepšími vlastnostmi pro 3D tisk budoucnosti. Na první pohled se vytištěný prvek vždy pozná podle typických linek, jak rameno robota postupně vrstvu po vrstvě nanášelo jemnozrnnou směs. Jednou možná bude struktura vypadat jinak, ale ta doba je ještě vzdálená. „V budoucnu vznikne třeba deset různých směsí, už teď umíme asi čtyři, ale trh zatím není tak velký. Musíme se ale včas připravit, abychom přišli s hotovou věcí,“ vysvětluje Zadina.
Až dojdou lidé
Hranice paradoxně posouvají i výtvarníci, kteří do centra chodí připravovat své organické stavební prvky jako například květináče. Stavební odborníky by mnohdy ani nenapadlo, kam se dají hranice 3D tisku posunout, nebýt právě jich.
Odpověď na to, kdy se 3D tisk rozšíří, je ve Štěrboholích stejná jako v Anglii. „Ono k tomu v podstatě dojde automaticky. Když se dneska půjdu podívat na učňovskou školu, kolik je tam žáků, odejdu velmi deprimovaný. 3D tisk bude používanější, čím víc budou docházet lidi,“ míní Marek Zadina.
Zatímco ještě před deseti lety tvořil nákladově sedmdesát procent ceny stavby materiál a třicet procent lidská práce, dnes je to už padesát na padesát. Za deset let to podle manažera 3D tisku bude sedmdesát procent ve prospěch lidské práce. Budoucnost staveb je zpečetěná, masivní nástup 3D tisku, robotů a dalších nových technologií v oboru je nezvratný. Protože, jak říká Marek Zadina, „nic jiného než automatizace nám nezbývá“.
