Rock for People, Beats for Love a Pohoda. Jak se dělají ty největší festivaly, které přináší miliardy?
Jeden ředitel, jeden správce sociálních sítí, jedna produkční. Tři osobnosti českých a slovenských hudebních festivalů prozrazují, jak postavit akci, na které nikdo nebude chtít chybět. A jak se z toho nezbláznit. Začínaly jako punkové akce pro několik nadšenců, dnes jsou z nich festivaly s obratem desítek až stovek milionů. I tak ale zůstávají podnikáním spíše pro odvážné: Beats for Love, Rock for People a Pohoda.
„Když se mě studenti na vysoké škole ptají, jak postavit festival, co vydělá spoustu peněz, říkám jim: Ráno si stoupni před zrcadlo, dej si tři facky a zapomeň na to,“ usmívá se lišácky pod vousy ředitel jednoho z největších tanečních festivalů v Evropě Kamil Rudolf. Ostravský Beats for Love vede od roku 2013.
Festival podle něj mohou dělat lidé hlavně proto, že mají rádi kulturu. Na první pohled otřepaná fráze - shodují se na ní ale téměř všichni z branže. Jde totiž o velmi riskantní sázku na nejistotu, kde do hry vstupují počasí, vysoké gáže zahraničních interpretů nebo domluva se stovkami dodavatelů. Festivaly si musejí umět sáhnout na stavebnictví, umění, mezinárodní obchod, logistiku či na krizové řízení, a jsou tak jakousi chytrou horákyní – je to byznys, není to byznys.
Beats for Love
Největší hudební festival v Česku a na Slovensku a také největší elektronická taneční akce ve střední Evropě. Jeho 11. ročník se uskuteční od 2. do 5. července v industriální památkové zóně ostravských Dolních Vítkovic. Festival letos očekává obrat 300 milionů korun.
Kamil Rudolf vystudoval informatiku, jeho snem však bylo pořádat hudební akce. Po škole si tak na splátky koupil hudební klub Stoun ve Frýdku-Místku, kde si na vlastní kůži poprvé vyzkoušel dramaturgii, produkci nebo zažil první nepovedená podnikatelská rozhodnutí. Své ví o tom, že se hudební branže nedá naučit od stolu a že velké množství rozhodnutí dělají ředitelé tuzemských festivalů takzvaně emočně. „Nejde o to plnit tabulky, ale splnit očekávání návštěvníků,“ říká.
Největší část rozpočtu Beats for Love míří pravidelně na honoráře interpretů a další doprovodný program, druhou nejvýznamnější položkou jsou náklady na technickou produkci. To největší pódium může vyjít až na patnáct milionů. Příjmy proudící do festivalového rozpočtu ze vstupného by samy o sobě náklady nikdy nepokryly. „Museli bychom zdražit tak na trojnásobek,“ přibližuje ředitel. Zdůrazňuje proto význam partnerství či příjmů z prodeje občerstvení a nápojů.
V diskuzi nad finanční náročností jednotlivých položek nelze vynechat covid. Po pandemii přišlo nejen všeobecné zdražení v oblasti energií, stavebních prací nebo dopravy, své ceny od té doby navýšili také interpreti. „Mladší generace kolem dvaceti se nenaučila chodit na koncerty a lidé obecně začali nakupovat vstupenky na poslední chvíli,“ popisuje Kamil Rudolf, co dalšího si pořadatelé podobných velkých akcí odnášejí z pandemie.
Tuzemští fanoušci podle něj v porovnání se zahraničím hodně dají na počasí, přitom „na Glastonbury prší padesát let v kuse a nikdo to neřeší“. Štěstím Beats for Love ale nepochybně je, že se koná v industriálních prostorách ostravských Vítkovic a návštěvníky tak částečně chrání těžební věže a další průmyslové budovy. „Vítr se tu nemá kde rozběhnout,“ pochvaluje si Rudolf. Ani zde ovšem nemohou pořadatelé zapomínat na bezpečnost, loni totiž areálem prošlo přes 160 tisíc fanoušků
Kamil Rudolf, ředitel Beats of Love
Začínal jako student IT, ale jeho vášeň pro hudbu ho přivedla k pořádání koncertů. Po civilní službě převzal frýdecko-místecký klub Stoun, jejž si koupil na splátky. V roce 2013 stál u zrodu festivalu Beats for Love, který se vyprofiloval jako největší středoevropská akce zaměřená na elektronickou taneční hudbu a každoročně přiláká desítky tisíc návštěvníků i stovky světových interpretů.
Češi podle něj mají obecně nastavený festivalový standard dost vysoko, tuzemské festivaly si za to však mohou samy. „Čím lépe to děláme – a nejen my, ale další kolegové z jiných akcí –, tím vyšší nároky fanoušci mají. Několikrát se nám stalo, že vyrazili do zahraničí a pak nám psali, že ve frontách trávili hodiny nebo dostali teplé pivo v plechovce. To se stane na málokterém velkém českém festivalu.“
Festivalům by do budoucna přál, aby s nimi více počítala ekonomika a stát je považoval za důležitou součást svého fungování. „Náš festival přináší do regionu přes miliardu korun. Díky němu vzniká kolem devíti stovek celoročních pracovních míst – od servírek po recepční v hotelu,“ vysvětluje. A pak je tu samozřejmě přidaná hodnota jménem karma. „Děláme lidem radost, což je teď potřeba víc než kdy jindy.“
Já na tom telefonu pracuju
Mohlo by se zdát, že Matěj Chalupa nastoupil na pozici manažera sociálních sítí festivalu Rock for People v ten nejhorší možný čas pro kulturu – během covidu. Jak se ale ukázalo, rozhodnutí nakonec litovat nemusel.
„Přišel jsem v létě 2021, kdy už bylo jasné, že se bude konat aspoň Rock for People Hope,“ vzpomíná. Ačkoli zmenšený ročník pro sedm tisíc návštěvníků se svou velikostí ani zdaleka nepřiblížil současným až padesáti tisícům, atmosféra byla podle něj neopakovatelná.
Rock for People
Patří k největším multižánrovým festivalům v Česku a každoročně přiváží stovky umělců včetně světových hvězd i tuzemských jmen. Za dramaturgií i celoroční produkcí stojí agentura Ameba Production. Letošní ročník proběhne v hradeckém Parku 360 od 11. do 15. června, mezi největší hvězdy patří Linkin Park, Sex Pistols ft. Frank Carter, Guns N‘ Roses nebo Slipknot. Festival letos oslaví třicáté narozeniny.
„Návštěvníci byli nadšení, že se může něco konat. Byl to jeden z těch momentů, kdy člověk vidí, jak moc pro lidi festival znamená,“ popisuje. Na covidovém ročníku tehdy nezahrály jen hvězdy z Česka, ale týmu se podařilo do Hradce Králové dovézt například čerstvé vítěze Eurovize, italské Måneskin. A úspěšný booking se vyplatil nadvakrát – o dva roky později se stejnou kapelou vyprodali pořadatelé festivalu pražskou O2 arenu.
Chalupa má již čtvrtým rokem na starosti komunitu festivalu, kam každoročně přicházejí desetitisíce fanoušků. Na Instagramu festival sleduje přes sedmdesát tisíc z nich, na Facebooku 134 tisíc. „To, co tuhle práci odlišuje od správy jiných profilů, je právě vztah se sledujícími. Nejde totiž o běžný brand, ale spíše o komunitu lidí, kteří ten festival mají opravdu ze srdce rádi,“ vysvětluje. Nejednou používá slovo srdcaři, kteří nejen že do hradeckého Parku 360 jezdí za zážitkem, ale za festivalem také stojí a cítí se jeho součástí.
Jeho práce kromě samotného plánování a zveřejňování obsahu na profilech spočívá i v komunikaci s fanoušky. Jejich otázky směřují na nejrůznější věci: od změn v programu přes praktické věci typu „kudy do areálu“ nebo „co s sebou“. „Když někomu odpovídám na komentář nebo zprávu, často se mi v hlavě vybaví vzpomínka na dobu, kdy jsem na festivaly začínal jezdit já sám,“ říká. Do situace návštěvníka se prý dokáže vcítit a snaží se tak za festival i odpovídat – ne jako firma k zákazníkovi, ale jako fanoušek ke kamarádovi. Tím podle něj vzniká blízký a přirozený kontakt.
Čím více radosti festivaly lidem přinášejí, tím horší může být zklamání v případě, že něco nevyjde. Své o tom ví prakticky každá větší akce v Česku, a to včetně Rock for People, který letos na deseti pódiích představí přes 180 interpretů. Festival má za sebou nejen ničivou bouřku z roku 2012, ale i rušení vystoupení ze strany interpretů. „Vždy se snažíme být maximálně otevření a féroví. Lidé ocení, když vědí, co se děje a proč,“ vysvětluje Chalupa, díky čemu se daří stále zvětšovat fanouškovskou základnu.
Co ho však při jeho práci děsí nejvíce? „Ztráta signálu,“ směje se. V jeho podání se často opakovaná výmluva, že nepřetržitě tráví čas na telefonu kvůli práci, stává skutečností. Sítě musejí žít i o víkendu nebo o svátcích, a to po celý rok – od oznámení prvních jmen přes spuštění předprodeje až po doprovodný program a praktické informace těsně před festivalem.
Matěj Chalupa, manažer sociálních sítí Rock for People
Na hudební scéně se aktivně pohybuje od roku 2012, postupně jako muzikant, hudební novinář nebo specialista na sociální sítě. Byl součástí marketingového týmu eventové firmy Charmenko Czechia nebo pražské O2 areny. Nyní se stará o sociální sítě festivalu Rock for People a koncertní série RFP Concerts. Založil vlastní agenturu Notifeyes, která spravuje sítě účtům Lokál U Bílé kuželky nebo Divesoft.
Přesto – nebo možná právě proto – si čas od času dopřává alespoň nějaký digitální detox. Vypne notifikace a vyrazí do přírody. Ví totiž, že může na chvíli vypnout a svět se nezboří. To ale neplatí pro samotný pětidenní festival, kde jedou naplno všichni z týmu čítajícího vyšší desítky osob. „Tam už to nejde na sítích všechno zvládnout sám. Pracujeme v týmu, který společně s fotografy a kameramany zajišťuje každodenní obsah,“ přibližuje. Obsah tvoří nejen pro ty, kteří jsou přímo v hradeckém areálu, ale i pro potenciální budoucí návštěvníky.
Nejnáročnější, a přesto nejoblíbenější částí jeho roku je tak samotný festival. A zatímco po konci akce například pro produkci nastupují starosti v podobě uklízení, Chalupův úkol je příjemnější. Sociální sítě tehdy totiž doslova žijí z reakcí a vzpomínek fanoušků. „Emoce jsou nejsilnější a je radost číst, jak si lidé akci užili.“
Když řízek z domova nevadí
Málokterý festival za sebe mluví svým názvem tak dobře jako slovenská Pohoda. Místo, kam jezdí celé rodiny s dětmi a kam si může každý přinést vlastní jídlo i pití, jde v řadě mnoha dalších festivalů proti proudu. Třeba tím, že se zde neprodává tvrdý alkohol. A sklízí za to ta nejprestižnější festivalová ocenění – za udržitelnost, občanskou odpovědnost nebo nejlepší program.
Jeho technickou stránku má na trenčínském letišti na starost Paula Poštolková. Koordinuje požadavky kapel, komunikuje s jejich produkčními manažery i s desítkami dodavatelů techniky. V oboru se pohybuje od roku 2011, kdy se k produkci dostala tak trochu náhodou – coby studentka filmové produkce vzala last minute brigádu jako backstage manažerka. Pohoda byla její první zkušeností, další festivaly a eventy na sebe nenechaly dlouho čekat.
Pohoda
Festival Pohoda je největší slovenský multikulturní open air festival, který se každoročně koná na trenčínském letišti. Nabízí hudební program s důrazem na indie, alternativu nebo na elektroniku, jejž kombinuje s divadlem, literaturou, diskuzemi, výtvarným uměním a se společensky angažovanými tématy. Pohoda klade důraz na bezpečnost, ekologii i na inkluzivitu – její areál je bezbariérový a vstřícný k rodinám s dětmi.
Málokdo mimo kulturní prostředí si dokáže představit, co všechno stojí za tím, aby stovky koncertů, diskuzí a performancí proběhly bez větších zaškobrtnutí. „Každá kapela má svůj rider, scénografii, specifický světelný setup. My musíme všechno zabezpečit tak, aby to sedělo technicky, časově a prostorově,“ přibližuje Poštolková.
Bývalé vojenské letiště podle ní nabízí možnost kreativně se rozmáchnout a celý areál vybudovat podle představ organizátorů, otevřený prostor mezi kopci ale současně nese svá rizika. „Jsme zde prostě zcela vystaveni počasí.“ Naráží tak na silnou bouřku z loňského ročníku, která festival předčasně ukončila. Vítr a déšť byly tak silné, že zbořily stan, který zranil téměř třicet návštěvníků. Letos je však Pohoda opět připravená návštěvníky v areálu přivítat.
„Zásadní je vybírat spolehlivé dodavatele, kontrolovat certifikáty. Na festivalu máme současně nezávislé technické znalce, kteří kontrolují konstrukce během stavby. Čím víc očí, tím líp,“ vysvětluje jedny ze základních bezpečnostních opatření na akci. Bezpečnost už dávno nespočívá v tom mít sanitku u vchodu. Festival využívá externí tým odborníků, jenž připravuje krizové plány, sleduje z operačního centra dění v areálu a zajišťuje přímou koordinaci se záchrannými složkami. „Počasí je tak jediný element, který vyloženě nemůžeme ovlivnit. Z toho mám vždycky největší respekt.“
Náplní práce produkční festivalu je neustálé vyjednávání, na jednom pódiu se v několika dnech protočí desítky lidí. A nejde jen o kapely, ale o jejich týmy, techniky, management. Poštolková kromě dodavatelů nejčastěji komunikuje s takzvanými tour manažery. Tedy lidmi, kteří doprovázejí interprety na cestách a zajišťují, aby vše proběhlo podle jejich představ. „Konflikty obvykle vznikají tam, kde se mlčí. Když umělci a jejich týmy vědí, co očekávat, umějí se přizpůsobit. Klíčová je včasná a otevřená komunikace,“ prozrazuje své know-how.
Paula Poštolková, hlavní produkční festivalu Pohoda
Na slovenské hudební scéně působí od roku 2011 a podílí se na řadě kulturních a kreativních projektů jako produkční manažerka i stage manažerka. S lidmi z Nadace Cvernovka vybudovala bratislavské centrum Nová Cvernovka, kde sedm let působila jako programová ředitelka. Byla také u zrodu iniciativy LALA – Slovak Music Export, ze které později vzešel dosud jediný slovenský showcase festival pro hudební profesionály Sharpe. Pro Pohodu pracuje 14 let, od roku 2022 jako hlavní produkční.
Pohoda z řady festivalů vybočuje také tím, že počítá s dětmi. Návštěvníci jsou zvyklí na program určený i těm nejmenším, na divadla, přebalovací pulty, ochranná sluchátka nebo bezbariérový kemp. Festival navíc dlouhodobě řeší i témata jako sexuální obtěžování a duševní zdraví. Letos bude spolupracovat s bratislavským týmem odborníků, kteří budou pomáhat těm, kdo se nebudou zrovna cítit dobře – a to hlavně psychicky.
Pohodové atmosféře na Pohodě pomáhá podle Poštolkové také zákaz prodeje tvrdého alkoholu; na festivalu si návštěvníci koupí jen pivo, víno či nealko. Donést z domova si ale mohou cokoli, a to včetně domácí pálenky nebo jídla, které je na spoustě jiných festivalů zakázané. „Je to filozofie, kterou razíme od začátku. I proto že se snažíme být cenově co nejpřívětivější,“ vysvětluje, díky čemu se na trenčínské letiště každoročně vracejí desítky tisíc nadšených fanoušků. A to včetně studentů či právě rodin s dětmi.
Ona sama se každoročně nejvíc těší na moment, kdy festival otevře své brány a rozehraje se první pódium. „Tehdy předávám produkci na pódiích jednotlivým stage manažerům a jen kontroluji, že vše běží.“ Každý rok znovu a znovu – pod širým nebem a s láskou všem výzvám, jež práce na festivalu obnáší.
