Západní sen selhává? V Rakousku ani Itálii důchod na život nestačí. Česko je v Evropě anomálií

9. Itálie

Průměrný italský starobní důchod, který se pohybuje kolem 40 tisíc korun, také na pokrytí průměrných výdajů nestačí. Podle DataPulse mohou měsíční náklady dosahovat v přepočtu až 50 tisíc korun. 

Také italský systém je založen převážně na průběžném financování a dlouhá léta nabízel velmi vysoký náhradový poměr, zejména lidem s dlouhou pracovní historií ve veřejném sektoru. V posledních dekádách ale země provedla několik reforem, které mají výši budoucích penzí více navázat na skutečně odvedené příspěvky. Věk odchodu do důchodu se v Itálii pohybuje kolem 67 let a je automaticky navázán na očekávanou délku života, což z něj činí jeden z nejvyšších v Evropě. 

Velkým problémem Itálie je rychlé stárnutí populace a vysoké zadlužení státu. Země vydává na důchody mimořádně vysoký podíl HDP a z pohledu financování sociálního systému patří mezi nejzatíženější evropské ekonomiky. 

Tlak na veřejné finance zvyšují i nízká porodnost a slabý růst ekonomiky. Soukromé penzijní spoření sice existuje, ale není tak rozšířené jako v severní Evropě a mnoho domácností spoléhá hlavně na státní penzi a rodinné zázemí. 

8.–7. Řecko

Průměrný důchod v Řecku nestačí na pokrytí životních nákladů asi o 13 procent. Senioři tam měsíčně pobírají v přepočtu necelých 26 tisíc korun. 

Řecký penzijní systém byl po desetiletí velmi štědrý a umožňoval relativně brzký odchod do důchodu. Po dluhové krizi ale země musela pod tlakem Evropské unie a mezinárodních věřitelů přijmout rozsáhlé reformy, které vedly ke snížení některých penzí a zpřísnění podmínek pro jejich přiznání. 

Standardní věk odchodu do důchodu dnes činí 67 let, případně 62 let při dostatečně dlouhé době pojištění. Sociální systém zůstává i po reformách pod výrazným tlakem. Země stále patří mezi nejzadluženější státy Evropské unie a výdaje na penze tvoří velmi vysokou část veřejných rozpočtů. 

8.–7. Lotyšsko

Stejným poměrem nestačí penze i v Lotyšsku. V této pobaltské zemi dosahuje průměrný důchod v přepočtu asi 13 tisíc korun měsíčně. 

Lotyšský důchodový systém v současnosti kombinuje průběžný pilíř se systémem povinného kapitálového spoření. Výše penzí je silně navázána na odvedené příspěvky během pracovního života, což vede k větším rozdílům mezi jednotlivými důchodci. Standardní věk odchodu do důchodu se postupně zvýšil na 65 let a stát zároveň garantuje minimální důchod, který ale patří v evropském srovnání spíše k nižším. 

Velkou výzvou pro lotyšský penzijní systém je nepříznivý demografický vývoj. Země se potýká nejen s nízkou porodností, ale také s odlivem mladých lidí do zahraničí, což snižuje počet pracujících přispívajících do systému. Přestože veřejné finance Lotyšska nejsou zatíženy tak vysokým dluhem jako v jižní Evropě, budoucí financování důchodů bude kvůli stárnutí populace stále složitější. 

6. Dánsko

Náklady na život seniorů v Dánsku převyšují průměrnou penzi o sedm procent. Podle analýzy se příjem důchodců v Dánsku může blížit v přepočtu k 60 tisícům korun měsíčně. 

Tamní model stojí na kombinaci státní penze a velmi silného systému zaměstnaneckých a soukromých fondů, do nichž si během života spoří většina obyvatel. Právě díky nim mají mnozí Dánové v penzi vyšší příjmy, než naznačují státní statistiky. 

Standardní věk odchodu do důchodu je kolem 67 let a v budoucnu se má dále automaticky zvyšovat podle očekávané délky života. 

Dánský sociální systém je považován za relativně udržitelný i díky vysoké zaměstnanosti a silným veřejným financím. Významnou roli hraje rozsáhlé soukromé spoření, které snižuje tlak na státní rozpočet a diverzifikuje zdroje příjmů seniorů. 

Země zároveň dlouhodobě investuje do zdravotní a sociální péče, což přispívá k vysoké kvalitě života ve stáří. Nevýhodou jsou na druhé straně velmi vysoké ceny bydlení, služeb a energií, které patří k nejvyšším v Evropské unii a snižují reálnou kupní sílu seniorů. 

5. Bulharsko

V kontrastu s dánským systémem z hlediska stability a udržitelnosti stojí Bulharsko, které se ovšem ve srovnání poměru mezi důchody a náklady umístilo ještě o příčku výš. 

Průměrný důchod se v této zemi podle různých statistik pohybuje kolem 10 tisíc korun měsíčně. DataPulse uvádí 9 tisíc korun, což je pouze o dvě procenta méně než průměrné náklady. 

Bulharský penzijní systém funguje na principu průběžného financování, které může doplňovat kapitálové spoření. Výše penzí je silně závislá na délce pojištění a výši odvodů, přičemž stát garantuje minimální důchod pro nejnižší příjmové skupiny. 

Věk odchodu do důchodu se postupně zvyšuje a v současnosti se blíží 65 letům u mužů i žen. Přesto zůstává značná část seniorů závislá na dalších příjmech nebo podpoře rodiny. 

4. Španělsko

Pouze ve čtyřech zemích příjmy seniorů podle analýzy DataPulse převyšují výdaje. První z nich je Španělsko, kde jsou důchody vyšší asi o tři procenta. Stejně jako v řadě dalších zemí funguje i španělský systém na průběžném financování. Dlouhodobě nabízí poměrně vysoký náhradový poměr ve vztahu k předchozím příjmům. 

Standardní věk odchodu do důchodu se postupně zvyšuje směrem k 67 letům, i když někteří lidé mohou do penze odcházet dříve. Španělsko zároveň čelí výraznému tlaku na dlouhodobou udržitelnost systému. 

Země má jednu z nejrychleji stárnoucích populací v Evropě a nízká porodnost zvyšuje obavy z budoucího financování penzí. Výdaje na důchody dlouhodobě rostou a odborníci upozorňují, že bez dalších reforem bude stát nucen hledat nové zdroje financování nebo upravit podmínky systému. 

3. Polsko

Podobně je na tom Polsko, kde se průměrný důchod pohybuje kolem 17 až 20 tisíc korun. Podle DataPulse průměrná penze převyšuje náklady asi o čtyři procenta. 

Polský důchodový systém dnes kombinuje průběžné financování s prvky kapitálového spoření. Výše penzí je více navázána na skutečně odvedené příspěvky než v minulosti, což postupně snižuje náhradový poměr budoucích důchodů. Standardní věk odchodu do penze činí 60 let pro ženy a 65 let pro muže, což je v evropském srovnání stále poměrně nízká hranice. 

Velkou výzvou pro Polsko může být i budoucí tlak na veřejné finance. Nižší věk odchodu do důchodu v kombinaci s rostoucím počtem seniorů podle ekonomů zvyšuje riziko dlouhodobé nerovnováhy systému. Soukromé důchodové spoření se v zemi rozvíjí, jeho důvěryhodnost ale v minulosti oslabily zásahy státu do penzijních fondů. 

Mnoho Poláků proto stále spoléhá především na státní penzi a vlastní úspory. Výhodou části seniorů zůstává relativně vysoký podíl vlastnického bydlení a nižší ceny některých služeb oproti západní Evropě. Na druhou stranu rostoucí ceny energií a potravin v posledních letech výrazně zasáhly kupní sílu domácností. 

2. Česko

Česko má podle analýzy DataPulse jeden z nejštědřejších systémů, protože průměrný důchod převyšuje náklady seniorů až o 17 procent. Tuzemský systém je založen především na průběžném financování. Zároveň obsahuje silný solidární prvek, díky němuž jsou rozdíly mezi vysokými a nízkými důchody menší než v řadě západních zemí. Díky tomu velká část seniorů dosahuje na průměrný důchod kolem 20 tisíc korun nebo se mu alespoň blíží. 

Počet lidí v důchodovém věku bude rychle růst, zatímco podíl ekonomicky aktivních obyvatel bude klesat. Právě proto se v posledních letech vedou debaty o reformách, které mají zpomalit růst výdajů a podpořit delší pracovní aktivitu. 

Případné úpravy ovšem narážejí na neshodu politické reprezentace a dlouhodobé řešení se zatím nedaří nalézt. Soukromé důchodové spoření je v Česku poměrně rozšířené díky státní podpoře doplňkového penzijního spoření, naspořené částky však většinou nepředstavují zásadní zdroj příjmu ve stáří. 

1. Rumunsko

Důchody nejvíce převyšují náklady seniorů v Rumunsku, konkrétně o 21 procent. Průběžné financování penzí doplňuje povinný fondový pilíř pro část ekonomicky aktivních obyvatel. Výše důchodů je navázána na délku pojištění a výši odvodů. 

Standardní věk odchodu do důchodu činí přibližně 65 let u mužů a postupně roste i u žen. Přestože jsou rumunské důchody v evropském srovnání nízké (kolem 10 až 12 tisíc korun měsíčně), nižší ceny řady služeb a potravin umožňují seniorům pokrýt větší část základních výdajů než v bohatších státech západní Evropy. 

Velkou slabinou Rumunska zůstává dlouhodobá udržitelnost systému. Země čelí výraznému odlivu mladých lidí do zahraničí, nízké porodnosti i rychlému stárnutí populace. Soukromé důchodové spoření se sice postupně rozvíjí, jeho význam ale zatím není tak silný jako třeba ve Skandinávii. 

Rumunská ekonomika navíc stále patří mezi méně výkonné části Evropské unie, což omezuje prostor pro rychlejší růst penzí bez vyššího zadlužování státu.