Dlouhá ulice v Praze má prý ambice stát se centrem zábavy a la ostravská Stodolní. Tedy plná barů, restaurací a hospod.
Na první pohled dobrá zpráva. Kdo ale zná Stodolní z devadesátých let, s dojetím vzpomíná na ulici se všudypřítomným geniem loci.
Vytvářely jej poklidné bary a restaurace s rozmanitými návštěvníky, nepřemrštěnými cenami, pověstný antikvariát a kavárna Černý pavouk a další.
Po radikální proměně v takzvané centrum zábavy s vlastní vlakovou stanicí se z ní stala ulice s uřvanými předraženými lokály zavírajícími hluboko po půlnoci, nejlépe za asistence strážníků. To vše za korzování hlučných, rozjařených či zcela ožralých kumpánů, do jejichž sporů se neradno pouštět, jak se přesvědčil zpěvák Michal Hrůza poté, co jej zmlátili a on upadl načas do kómatu. Taky se tam kdysi střílelo.
V přelidněném hlavním městě je přitom toto vše nutné vynásobit zhruba dvěma. Pokud to mají provozovatelé na mysli, tak potěš pámbu. Anebo spíše – dobře jim tak.
