Většina studen nesplňuje limity pro pitnou vodu, může za to i hnojení polí
Vody z vlastní studny byla ještě nedávno kvalitní, nechlorovaná, často přirozeně obohacené o řadu v ní obsažených rozpuštěných minerálů. Vodohospodářské rozbory, které na žádost některých majitelů studní provádějí vodohospodářské společnosti, opakovaně ukazují, že výše zmíněné už dávno neplatí. Více než 90 procent vody z domovních studní nesplňuje alespoň v jednom parametru požadavky na pitnou vodu tak, jak je definuje Státní zdravotní ústav (SZÚ).
To mimochodem, v souvislosti s nedávnou panikou o možném „znárodňování vody ze studní“ v praxi znamená, že v drtivé většině nejde právně o pitnou vodu, což ovšem není zrovna povzbudivá informace. Žádné „znárodňování“ ale tak či tak nehrozí, uvedená teze je dezinterpretací některých výroků ministra životního prostředí Richarda Brabce v souvislosti s formulacemi o tom, že voda je „státní“. V tomto smyslu tak mohou být majitelé studní v klidu. Pokud se ale týká kvality vody, tam je to něco jiného.
Je ale třeba podotknout, že nesplnění všech parametrů pitné vody podle SZÚ ještě nutně neznamená, že by byla voda ze studní vždy zdravotně závadná. Kdo ale chce mít jistotu, měl by si rozbory „své vody“ nechat udělat. Zejména v blízkosti průmyslových areálů nebo intenzivně chemicky hnojených polí může být totiž voda kontaminována pozůstatky chemických látek, které pronikají do podpovrchových vod - a tedy i do studní.
