AC/DC došel inkoust a natočili nejhorší desku za poslední dekády

AC/DC

AC/DC Zdroj: Profimedia.cz

Trousit rozumy či snad dokonce šprýmy nad zastydlostí novinky Rock Or Bust australských AC/ DC by bylo společensky stejně neúnosné jako se posmívat postiženým. Před čtyřiceti lety pětice učinila z jednoduchosti a přímočarosti nejen přidanou hodnotu, ale i ctnost. Jak ale k jejím deskám přistupovat a vyvarovat se přitom jak nekritického obdivu fanoušků a obhájců, tak posměchu a odsudků? Stejně jako u ostatních členů rockové síně slávy a unikátů: pouze optikou ostatních děl interpreta.

Cestu ke slávě Australanů lemovaly v sedmdesátých letech stejné varovně zdvižené prsty, jimiž v domácím prostředí častoval Gustav Husák blahé paměti Katapult. Tedy že jde o pokleslou zábavu nedovzdělaných, sociální inteligencí nedostatečných lidí a že to celé je hlučné, vulgární a primitivní. Desky a texty AC/DC odjakživa voněly pivem, kořalkou a náhodným sexem na toaletách. Pamětníci správně namítnou, že přesně o to v rokenrolu odjakživa šlo.

Jako instituce se i AC/DC dostali do kolotoče nekonečných turné, kdy vyvrhnout desku není samozřejmé jako si stáhnout kalhoty. O tvůrčím přetlaku nemůže být řeč již léta. Pokud se letos o kapele psalo především v souvislosti s onemocněním, které kytaristovi Malcolmovi znemožnilo hru na oblíbený nástroj, samo dokončení a vydání novinky je gestem. Hlubokým, existenciálním. Nevyjde-li, je to potvrzení, že už něco nemůžeme ani my ani ty, fanoušku. I ty s námi stárneš a dostal ses do stadia, kdy věcí, které nemůžeš, bude už jen přibývat. Letmý průlet rozhovory jen potvrzuje, že v onom vystrkování zadnice a na opičích tanečcích druhého kytaristy Anguse je cosi hlubšího. Rituálního: „bíťáci“ by přišli o podstatnou složku života a byli nuceni si nastavit zrcadlo.

A v tom je kámen úrazu. Rýmovačkami v titulní skladbě se kapela vrací snad ještě před pubertu. Ale zlobte se na ni, že lepší verše psal v tom věku skoro každý, když je přednáší se srdcem na dlani a nepředstíranou, odzbrojující naivitou. Ve snaze napsat co nejlepší pecku, sebe ale vykrádá už příliš. A jako by se navíc zahleděla do diářů hiphopových hvězd: kde není co brát, budeme zpívat o tom, že zpíváme, že jsme byli první, děláme to X let a jsme „autentičtí“.

Pro fanoušky má toto sebeujišťování kouzlo, ostatním ukazuje, že inkoust došel. Invencí nijak neoplývala ani předchozí Black Ice, ale tak bídnou desku, jako je novinka, kapela nevydala od osmdesátých let.

AC/DC: Rock Or Bust
Vydavatel: Columbia, 2014
Hodnocení: 30 %