Správně rozvěsit ulovené trofeje tak, aby ty nejkrásnější kusy byly v úrovni očí a zároveň se dostalo i na ty ostatní. S tím si museli poradit myslivci, kteří připravovali každoroční výstavu kusů ulovených vloni. Jednasedmdesátiletý Bohumír Urban pomáhá a organizuje, jak to jen jde. Je to právě on, kdo nesmí chybět u žádné trofejní výstavy. Láska k přírodě je mu vlastní od mládí. „Já jsem byl první v rodině, kdo šel studovat lesnickou školu do Písku a pak vysokou do Prahy. Potom i můj syn a teď i vnuk,“ říká s pýchou v hlase.
Na divočáka si počká
Na výstavě mu moc záleží. Chtěl by, aby se přišlo podívat co nejvíc lidí. Sám si ale na sbírání trofejí nepotrpí. „Ani je spočítané nemám. Není moje hobby střílet na počet,“ vysvětluje. Na divočáka si ale rád na posedu nedaleko Jemčiny počká i teď. Baví ho tiše sedět, pozorovat zšeřenou krajinu. „Nikdy tam nesedím zbytečně. I když nepřijde černá, vždycky se nějaké zvíře objeví a já se jen dívám,“ vypráví.
Na Jindřichohradecku se podle něj nejčastěji vyskytuje srnčí. Nechybí ani jeleni, mufloni a daňci. Nouze není ani o lišky. Zato zajíců a koroptví ubývá.
Překvapený není ani tehdy, když přijde řeč na losy, kteří jsou v okolí Hradce občas vidět. „Běhají tu už od sedmdesátých let.
Překvapený není ani tehdy, když přijde řeč na losy, kteří jsou v okolí Hradce občas vidět. „Běhají tu už od sedmdesátých let. Nejvíc jich bývalo kolem Vojířova. Teď bych řekl, že se hodně přesunuli na Novohradsko,“ dodává.
Trofeje, které si mohou lidé na výstavě prohlédnout, jsou ze zvířat ulovených vloni na Jindřichohradecku. K vidění všechny nejsou. Do sálu ve Schwaigerově ulici, kde myslivci sídlí, by se všechny nevešly. „Každý myslivec má povinnost trofej předložit k hodnocení komisi. Letos se sešlo kolem tisícovky srnčí, šedesátka dančí a čtyřicítka mufloních kusů,“ říká Urban.
Když komise trofeje ohodnotí, mohou je vidět i lidé. Výstava začíná v sobotu 3. dubna a potrvá do neděle 11. dubna. Otevřeno je denně od deseti dopoledne do pěti hodin odpoledne.
