Běž dál a nezastavuj se!
Beskydská Sedmička nebyl jen závod, bylo to tak extrémní dobrodružství, kdy si
sáhnete na dno.
Na dno svých sil a na dno své duše. Stavy, které člověk prožívá, když skoro nemůže, ale strašně chce, se nedají sdělit. Musejí se prožít. Každý z těch, co byl i v noci v kopcích, vedl osobní boj. Dosáhnout cíle najednou jako by byl a otázka ž ivota a smrti. Po šedesáti kilometrech jsem se dívala na obrys Travného v měsíčním světle a říkala si, že se tam musím dostat za každou cenu. Jít, jít a
jít. Bez přestávky zdolat kopec a pak pohlédnout vzhůru, vidět další a zase šlapat. Bolest, slzy a emoce. To byla Beskydská Sedmička. Touha, která hnala závodníky kupředu, byla šílená. Kdo to
dokázal, zvítězil sám nad sebou.
