Kavárna Louvre vznikla v roce 1902. A zatímco její okolí se během století dramaticky měnilo, prostředí podniku na Národní třídě si uchovalo jedinečný ráz dvacátých let minulého století. Nadýchnout se prvorepublikové atmosféry vyrazil na přání čtenářů i testovací tým Sedmičky.
Personál v kavárenských oblecích a dokonale udržovaný interiér zaujme návštěvníky na první pohled.
„Je milé, že Louvre nežije pouze z tradice, která mu náleží, ale že se provozovatelé snaží ji udržovat. Možnost zahrát si biliár či si půjčit šachy nebo denní tisk sem odjakživa patří,“ míní expert na gastronomii a člen testovacího týmu Jakub Řičica.
„Mohu vám doporučit vše, co je v menu“
Kavárna je rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část. V letním období se nabízí posezení také na nepříliš útulné zahrádce.
Testovací tým se rozhodl pro větší kuřáckou část, kde to na první pohled dýchalo švitořivou kavárenskou atmosférou. Menu udělalo Řičicovi radost. „Vzhledem k tomu, že jsme především v kavárně, mě překvapila tak bohatá nabídka hlavních jídel. Zároveň ale není tak obsáhlá, abych se obával, že kuchaři nemohou pracovat s čerstvými surovinami,“ chválil tamní menu Jakub Řičica.
Všudypřítomný, pohotový a maximálně vstřícný personál kavárny Řičica ihned prověřil. Chtěl si nechat něco doporučit, ale toho se nedočkal. „Tomu říkám obsluha. Nevyškolený číšník by se nejspíš skutečně snažil něco mi doporučit, aby nevypadal hloupě. Tady mě odzbrojil tím, že mi může doporučit vše, co je na jídelním lístku,“ řekl uznale Řičica.
Z předkrmů si Řičica vybral avokádový salát s mozzarelou, rajčaty a bazalkou. „Musím přiznat, že mě předkrm překvapil. Čekal jsem klasický salát v misce. Vykrojené kolečko, jehož spodní část tvoří nakrájená rajčata s mozzarelou a horní avokádová pasta, je originál. Co se týče chuti, nemám prakticky co vytknout,“ prohlásil o předkrmu Řičica.
Problém však měl s prezentací. Avokádo totiž na vzduchu rychle oxiduje, a když se neservíruje hned, vypadá pak poměrně nevábně. Kvůli originální prezentaci, se kterou si musel kuchař pohrát, avokádo ztratilo na čerstvosti.
Hlavní chod se Řičica rozhodl pojmout netradičně. Objednal si hamburger s čedarem, salátem coleslaw a bramborovými hranolky. V kavárně jako je Louvre se podle něj tohle moc neprodává, tak chtěl vyzkoušet kuchařovy kvality. Výsledek předčil veškerá očekávání testovacího týmu.
„Byl jsem v mnoha restauracích a často nedostály svému názvu. Tady jsme sice v kavárně, přesto tu mají plnohodnotný restaurační přístup. Jednoznačně jeden z nejlepších hamburgerů, který jsem ochutnal,“ pěl Řičica chválu hlavnímu chodu.
Salát coleslaw byl podle něj vynikající, z čerstvých surovin, přesně tak chutný, jak by měl být. Maso v hamburgeru mělo originální chuť, což Řičica přisuzuje tomu, že si ho tam sami melou a připravují. Zajímavým zpestřením hamburgeru byla také užitá omáčka, která se chutí podobala sladší hořčici.
Pro testovací tým bylo stěžejní záležitostí zhodnocení kávy a sladké přílohy. V Café Louvre používají tradiční kvalitní kávu Julius Meinl, se kterou umí dobře pracovat. „Servírování na jedničku, chuť kávy taktéž. Vlastně bych zde ani nic jiného nečekal,“ prohlásil Řičica a ochutnal borůvkový koláč na lineckém těstě s domácí vanilkovou zmrzlinou, který si objednal jako závěrečný dezert. „Trochu mě zklamalo, že byl koláč ohřátý v mikrovlnce, namísto v troubě. Na druhou stranu musím pochválit místní domácí zmrzlinu,“ uzavřel Řičica hodnocení kavárny.
Café Louvre si léta hýčká pověst podniku s jedinečnou tradicí a nutno podotknout, že ne zbytečně.
Vzhledem k umístění na Národní třídě navíc nabízí velmi rozumné ceny a na kavárnu i slušnou úroveň gastronomie. Je zkrátka právoplatnou klasikou. Jedinou výraznější chybou kavárny je, že tam chybí bezbariérový vstup. V případě tak stylového a ceněného podniku je takový nedostatek rozhodně na škodu.
