Bílá s odrazem moře a ostrova. Dům na Sardinii proměnila architektka od základu

Výhled z okna směřuje do chráněné mořské rezervace Tavolara a také na žulový ostrov Isola Molara. Při západu slunce se celá scéna zabarví do růžových odstínů. Manželům z Česka Da­niele a Miloši Tomáškovým tento pohled učaroval. Stejně jako vila, která ho nabízí, a jako celá Sardinie. Architektka Dagmar Štěpánová a její studio Farmafatal na základě jejich přání vtiskli tóny moře severovýchodního pobřeží ostrova do proměny interiéru.

Štěpánová je dnes patrně jedinou českou architektkou, která se specializuje na tropické nebo, chcete­‑li, přímořské projekty. Dostala se k tomu díky práci na projektu Art Villas v Kostarice. Nejprve se tam přestěhovala částečně, později v sousedství s kamarádem koupila pozemek. Dnes má v Kostarice domov a také ateliér. Jak sama říká, zapustila tam kořen. Stará se o domy k pronájmu a navrhuje projekty hlavně v zemích Střední Ameriky.

S majiteli vily na Sardinii se znala už z dřívějška, z doby, kdy pracovala pro jiné studio. Po letech je potkala na snídani v hotelu v Barceloně. „Řekla bych že náhodou, na náhody ale nevěřím. Právě toto setkání bylo klíčovým pro spolupráci na italském projektu, chvíli nato mě jeho majitelé oslovili,“ líčí Štěpánová.

Barevné tóny Sardinie

Manželé vilu koupili a zabydleli se v ní, časem si ale přáli změnu, a to zejména v interiéru. Architektka si předsevzala sjednotit styl domu, do dispozičního řešení nechtěla příliš zasahovat. „Začali jsme tak, že jsme všechny prostory kompletně vyklidili a vyčistili je od všech přebytečných nánosů a dekorativních zdobných prvků, jež byly často součástí modelace stěn a stropů. Zůstal čistý prázdný prostor, tvarově rozmanitý a na můj vkus stále dost divoký,“ líčí architekta.

Dům odhalil po vyčištění interiéru svoje klenby, různé oblouky a nerovnosti, niky nebo krb. Štěpánové se zalíbil jeho nevšední a specifický charakter, ten ale přece jen chtěla více sjednotit a pokračovat v podobném, zato o dost umírněnějším duchu. „Navedlo mě to ke konceptu sádry, respektive sádrové matné bílé,“ líčí autorka návrhu. Materiál se stal hlavní hnací silou celého konceptu, dům dostal sádrové omítky, nábytek je vyvedený v matném bílém povrchu, stejně tak svítidla, vodovodní baterie a doplňky.

Matnou bílou rozjasňují v částech domu odstíny modré a růžové. „Barevné tóny osvěžují jinak neutrální základ, shodly jsme se na nich s klient­kou, protože právě tyto dvě barvy jsou tu všudypřítomné,“ přibližuje architektka. Není to jen odkaz na Tyrhénské moře a růžově vybarvenou žulu ostrova, jenž se rozzáří se zapadajícím sluncem do palety barev od pastelově růžové po purpurovou. Je to také nebe či růžové zahrady.

Růžová je v domě například na podlaze, ozývá se z obrazu nad postelí, váz, z konzolového stolku, dává o sobě vědět z křesel na zahradě. Modrá se zabydlela na podlaze v koupelně nebo na hladině bazénu. To vše podtrhují doplňky, jež do vily na Sardinii přivádějí české umění. Štěpánová použila různé textilie a obrazy od studia Geometr, je tu české sklo z ateliéru Dechem. „Ráda mixuji a v mých evropských projektech český design nikdy nechybí. Mám oblíbené designéry a umělce, se kterými spolupracuji, a ani tady tomu nebylo jinak. I pro interiéry italské vily byly nábytek a umělecké kousky navrženy na míru,“ doplňuje Štěpánová. Architektka částečně zasáhla i do venkovního prostoru, měnila terasu hlavní ložnice a prostor u bazénu doplnila nábytkem.

Nemám tu opravdu nic, říká architektka o chybějící stěně svého domu. Vstupují do něj nosálové i mraky

Architektura

Dům ze sedmdesátých let s podlahovou plochou 410 metrů čtverečních stojí na poloostrově Capo Coda Cavallo. Uvnitř je osm ložnic, každá s výjimkou dvou dětských pokojů v samostatném křídle domu má i svoji koupelnu. Prosluněný dům slouží primárně k pronájmu, čas od času ho ale navštěvují rovněž jeho majitelé. Slouží jim jako místo očisty od uspěchaného světa.

„Když jsem vilu navštívila poprvé, okamžitě jsem pocítila zvláštní klid. Ve chvíli, kdy se otevře brána z jalovcového dřeva, jako by za vámi zůstal veškerý každodenní shon i letní italský ruch. Člověk se najednou může zastavit, zpomalit a jen dlouhé hodiny pozorovat moře. Myslím, že podobný pocit mají téměř všichni, kdo sem přijedou,“ vypráví majitelka.

Na Sardinii se manželé Tomáškovi dostali jednou na pozvání kamaráda. „Bylo to zrovna v období, kdy manžel procházel velmi náročnou osobní etapou. Právě tehdy ho oslovila zdejší krajina a její schopnost člověka zklidnit. Jsou tu syrové skály, jalovce, pinie a nekonečné moře,“ líčí Daniela Tomášková.

Na ostrově její manžel investoval do několika místních nemovitostí, vilu Farfalla se pak rozhodli manželé koupit společně. Rodina tu tráví část prázdnin, nejraději mají dlouhé večery na terase, užívají si sardinské jídlo, víno a čas, který tu spolu sdílejí. S architektkou chtěli vytvořit místo, které nebude soupeřit s okolní krajinou, ale naopak ji nechá vyniknout. Vila se díky tomu proměnila v prostor otevřený směrem ven, do zahrady, k moři a výhledům.