Projít dlouhou přízemní chodbou gymnázia Olgy Havlové v Ostravě Porubě v těchto týdnech znamená vidět mnohá místa v Ostravě tak, jak vypadala před mnoha lety. A zároveň také, jak vypadají v současnosti. Studenti třetího a čtvrtého ročníku gymnázia dostali jednoznačný úkol. Hledat podoby staré Ostravy a porovnát je se současností. Výsledky svých snah nabodali studenti na nástěnky a udělali z nich výstavu. Nazvali ji Proměny Ostravy.
„Jde o rodinný archiv,“ říká nad fotografiemi, které zvěčňují křižovatku ulic 17.listopadu a Pustkovecká studentka Andrea Theimerová. Spolu s Alenou Špánikovou vypátraly, že nejstarší fotka místa pochází z roku 1920. Tehdy na tom místě byl ještě rybník s usedlostí. Ta vyhořela, a na křižovatce vyrostl v období první republiky nový domek. „Děda mi říkal, že tam bydlel nějaký spisovatel, který si dopisoval s Bezručem,“ líčí podrobnosti Theimerová. V šedesátých letech musel dům ustoupit nové křižovatce, romantický rybník je definitivně pryč. „Dnes u této křižovatky můžete nalézt Kostel svatých Cyrila a Metoděje. Se stavbou začal farář Josef Gazda v roce 1997,“ zjistily Theimerová se Špánkovou.
Studenti Václav Kondula a Jakub Krchňák zkoumali historii hostince U Mámy v Pustkovci. „Přemýšlel jsem, o čem napsat. Pak jsem zjistil, že otec má v počítači fotografie právě tohoto hostince. Odkud? To ani neví. Další fotku jsem našel v rodinném albu,“ popisuje své pátrání Kondula. „Já kousek od Mámy bydlím,“ doplňuje svého kolegu Krchňák.
Hospoda U mámy byla založena roku 1912. Kondula s Krchňákem zjistili, že o osm let později zde byla založena místní organizace Komunistické straně Československa a komunisté se v hospodě za první republiky scházeli. Paradoxně o padesát let později, v letech osmdesátých, byla „Máma“ oblíbenou lokalitou ostravských mániček. Jak ve své práci Kondula s Krchňákem konstatují, hospoda byla za války zasažena a zůstaly z ní jen obvodové zdi. V letech 1945 -1949 byla však obnovena. Získala ústřední topení stejně jako vzduchové chlazení a byl k ní přistavěn i divadelní sál s jevištěm, orchestřiště a sklad kulis. „Hlavní změnou je sídliště Nový Pustkovec. Bylo postaveno v roce 1981 a takřka zničilo historický vzhled Pustovce,“ konstatují studenti.
Vzhůru na půdu
Tereza Bednářová musela na půdu. „Babička tam schovávala fotky,“ vysvětluje studentka svoji cestu vzhůru. A nebyla to cesta marná. Našla tady starou fotku hospody Na Růžku ve Vřesině. A také další pohlednici se snímky historické Vřesiny. „V té době ještě žilo ve Vřesině málo lidí a hospoda ještě nebyla postavená,“ všímá se Bednářová spolu se svou kolegyní Tünde Vargovou. Pak vyrostla hospoda Na Růžku a nejen ona. V prvním patře nad lokálem fungovalo k nemalé spokojenosti místních dokonce kino. „Bylo hojně navštěvováno,“ zjistily studentky. Na konci osmdesátých let však klasickou bílou omítku pokryl normalizační šedý brizolit. Kino bylo v roce 1989 zrušeno, okna zazděna bez jakéhokoli pokusu o estetično. Z kina se stal sklad nepotřebných věcí. „I přesto, že je hospoda stará, lidé z celé vesnice ji dále navštěvují nejen kvůli pivu, ale i vynikajícím tvarůžkům,“ konstatují studentky na závěr své práce, že ještě nemusí být ve Vřesině tak úplně zle.
A do třetice další hospoda, a to naprostá klasika. Hospoda u Dlouhých v Přívoze. „V roce 1892 zřídil Karel Dlouhý z bývalé konírny jeden z prvních českých hostinců v tehdy německém Přívoze,“ popisuje vznik dodnes fungující hospody pod stejným jménem student David Piskoř. „Do druhé světové války to bylo vyhlášené zařízení, kde se scházela tehdejší přívozská smetánka nebo čtenářský spolek,“ konstatuje Piskoř. Období po válce vše změnilo. Nedaleký důl a koksovna s jednoznačným názvem Vítězný únor daly na čtenářské spolky zapomenout. „Po znárodnění se proměnil v nalévárnu pro havíře, kde se vyčepovalo i dvacet šest sudů denně,“ všímá si Piskoř historie vyhlášeného podniku.
To Natalie Vlachopolusová a Barbora Kubicová zmapovaly historii ulice Martinovské s číslem 3033. První foto v místních archivu našli z roku 1896. Tehdy se ulice nazývala Na vsi a stál tady statek s i obytnou budovou. Na fotografii z roku 1945 je vše zničeno. „Ruští vojáci si tady vybudovali kulometné hnízdo, při přestřelce vše zhořelo,“ líčí válečné události Vlachopulusová. Majitelé vyhořelého statku neměli dost peněz na opravu a tak si na svém pozemku postavili jakýsi srub. Žilo v něm devět lidí. Na poslední fotce z roku 1998 už stojí na stejném místě velká vila. „Je zajímavé, že pozemek od roku 1896 patří pořád stejné rodině,“ všímá si Kubicová.
„Studenti dostali tuto práci do zeměpisu. Letos probíráme zeměpis České republiky a zejména místní region,“ vysvětluje smysl zadání profesor zeměpisu Jiří Sovadina. ˇPodle Sovadiny znalost minulost Ostravy není zrovna silnou stránkou studentů. „ Nemají představu o divokém vývoji dvacátého století, kterým si toto město prošlo. Studenti by měli vidět otisky minulosti v prostoru, ve kterém žijí,“ míní Sovadina.
Vše bylo hezčí
Během svého zkoumání přišli studenti na možná znepokojivou věc. Na jimi objevených letitých fotkách vypadá starý zaniklý svět Ostravy mnohem utěšeněji, než dnes. Oslovení studenti se shodují, že dřívější pohledy na daná jsou mnohem hezčí, než ty ze současnosti. „Když byl „Máma“ ještě taková klasická byla nejlepší,“ říká o pustkovecké hospodě student Krchňák. „Nejlíp asi vypadala hospoda U Dlouhých ve třicátých letech,“ doplňuje svého kolegu student Piskoř. „Určitě byl hezčí starý Pustkovec ještě s tím rybníkem,“ myslí si
Theimerová nad starými fotografiemi.
