Nyní něco podobného vyzkoušel další tým, který se věnoval vnímání zvuku. Patnáct pacientů poslouchalo několik slov a vědci na základě analýzy sluchového centra mozku vytvořili speciální slovník, kdy každému slovu odpovídal jiný charakter mozkové aktivity.
Poté už mohli do práce zapojit „překladač“, který s 80–90% přesností skutečně odhalil slovo, které „pacienti“ poslouchali, aniž by disponoval skutečným mikrofonem.
Tento výzkum má však mnohem dalekosáhlejší důsledky, obecně totiž platí, že aktivita mozku je velmi podobná, když nějaké slovo slyšíme a když na něj myslíme, tento neurální proces je totiž společný (když slovo slyšíte, zároveň si ho představujete).
Čistě teoreticky by tedy bylo možné na podobném principu zkonstruovat i přístroj a software, který by skutečně četl naše myšlenky. Stačí jen vybudovat jednu obří slovníkovou databázi, která by se principiálně nelišila od databází, které používá Google Translator a další strojové textové překladače.