Sám šestašedesátiletý „dinosaurus“ má na svém muzikantském kontě přes tři a půl tisíce hudebních vystoupení.
„Už jako tříletý jsem uměl držet housle,“ tvrdí Rejnart, který pochází z muzikantské rodiny. Otec ho vyučil na klavír, kapelu měl i na vojně.
„Hráli jsme v kasárnách, kam na nás chodilo pět set civilistů. Koncertovali jsme i na zámku v Českém Krumlově. Po vojně jsem si dal pauzu. Jenže pak mě kapela Fantom pozvala na konkurz a od té doby se to táhne. Akorát jsme změnili název,“ říká velezkušený kapelník.
Proč, Fantom se vám přestal líbit? Nebo je za tím něco jiného?
Fantom byla americká letadla ve Vietnamu a to se komunistům prostě nelíbilo. Abychom vůbec přežili, přešli jsme pod křídla svazáků a uspořádali například koncert u Rusáků na „Vazačce“. Tím se všechno zahladilo. Nový název vymyslel náš bubeník Eda Turczyn. Podle mě je to dodnes trefné, Generace má hluboký význam. Jako všichni Češi jsme si dokázali s cenzurou poradit.
Vy můžete porovnávat. Jsou mezi tancovačkami pořádanými tehdy a teď velký rozdíl?
Dřív se lidi bavili už od samého začátku. Zahráli jsme znělku a byl plný parket. A taky bylo rozsvíceno na plné pecky, a přesto se všichni bavili. Dnes musí být tma a zábava se rozjede až po dvou hodinách. Hodně to drží holky, ty jsou geniální. Kluci se nejprve potřebují opít, aby měli odvahu, a holky je vůbec nezajímají. To je další šílená věc. Také rádia a televize do nich musí stokrát nabušit nějakou věc. Potřebují od někoho říct, co je dobré, nedokážou sami poznat, co se jim doopravdy líbí.
Chodí na vás zástupci více generací?
Jasně. Přes léto hrajeme na letním parketu v Kosořicích a tam chodí spíš mladší. Ale jinak hrajeme pro více generací. Třeba i pro rodiče těch z Kosořic. Jelikož hrajeme už opravdu dlouho, patří mezi naše fanoušky i moje vnoučata.
V loňském roce jste po čtyřiačtyřiceti letech vydali vaše první CD. Plánujete další?
Momentálně pracujeme na DVD z loňského křestu. Snad ho letos dokončíme. Materiál na nové cédéčko máme, ale ještě jsme nezačali točit. Aby ne, vždyť vystupujeme každý týden, času je málo. V plánu máme také album s výběrem nejlepších písniček. Bude pro ty fanoušky, kteří mě pořád žádají o naše starší věci.
Co děláte, když zrovna nehrajete?
Na jiného koníčka mi nezbývá čas. Mám barák, tam je práce dost. A v domě mám dvě vnučky, z nichž jedna intenzivně prožívá pubertu, což je také radost sama o sobě. Zbytek mého času patří muzice. Není to totiž jen o hraní a zkoušení.
V kapele hraje i váš syn, existuje tedy šance, že váš muzikantský rod zůstane zachovaný… Syn má samé holky. Jedna z jeho prvního manželství má talent, ale rodiče se rozvedli a její maminka si vzala chovatele koní a jí učarovala zvířata. Nadání ale má. Další chodí do sboru Paprsek, ale u ní zatím výrazný hudební talent nevidím. To spíš skvěle tančí. A třetí vnučka je vyženěná.
