Vidět Divokýho Billa bude letos o něco těžší než jindy. Kapela odehraje jen asi polovinu z obvyklé porce koncertů.
Jedním z prvních bude 6. května majáles ve Stromovce.
„Lidi jsou po zimě nadržení zatancovat si pod širým nebem, nadýchat se vzduchu a dát si nějaké to pivo. Až z té energie běhá mráz po zádech,“ říká o studentském festivalu zpěvák a kytarista Vašek Bláha.
Majálesy většinou otevíráte koncertní sezonu.
A je to příjemné. Majáles je studentský festival, díky němu se vracím do svých školních let. Určitě budu po akci courat, vyrazím mezi lidi.
Ve Stromovce budou i stánky s nezávislou módou. Lákají vás?
Popravdě řečeno, vůbec. Když jdu do krámu a líbí se mi košile, koupím si tři, abych tam zase dlouho nemusel. Podobně to mám s botami a se vším.
Ještě vaše koncerty počítáte ve stovkách?
V začátcích jsme jich zvládli i dvě stě za rok. Nikdo nás neznal, chtěli jsme hrát. Před dvěma lety jsme to trochu usměrnili, asi na sedmdesát.
Hráli jste opravdu jako o život. Někdy se až zdálo, že Divokej Bill vystupuje na každé akci.
Bylo to tak. Teď chceme, aby byly naše koncerty vzácnější, ne kafemlýnek pořád dokola. Ať mají fanoušci důvod přijít. Neradi bychom, aby se z toho stala rutina. Ke konci sezony si totiž někdy připadám skoro jako podvodník, když dělám jednu věc po padesáté stejně.
A co letos?
Odehrajeme dokonce jen čtyřicet koncertů. Máme na kontě 960 vystoupení a v září chceme sezonu ukončit tisícovkou. Oslavíme ji 9. září v Úvalech pod sokolovnou. Přijdou nám zahrát i kluci z Kabátu a Čechomoru.
Jak velký rozdíl je hrát v roli hvězdy festivalů a neznámých kluků z Úval?
Dřív jsme neměli trému, hrávali jsme brzy, ne v tak atraktivních časech. Teď jsme často headlineři, což je velká zodpovědnost. Tím se pro nás muzika stala prací. Nemůžeš si jen tak někam odejít, dát si pár piv navíc. Ale je to příjemné, protože nám pořadatelé věří a máme pro sebe největší kotel.
Zlepšovat se ale určitě ještě můžete, ne?
Nedávno mi říkal kamarád v hospodě, že se mu Divokej Bill líbí, ale připadá mu takový nedotažený. Přesvědčil jsem kapelu, abychom si před další deskou dali delší pauzu. Budeme na ní pořádně makat a nepustíme ven nic, co nebude dotažené do konce.
S tím souvisí i úbytek koncertů?
Jasně. Nebudeme brát každou druhou sokolovnu, jezdit od čerta k ďáblu a dívat se, jak nám fanoušci ubývají.
S Matějem Homolou z kapely Wohnout jezdíte do Indie. Vyrazíte i letos?
V září jedeme do Himálaje. V Indii si připadám jako kluk na pionýrském táboře. Vypnu si telefon a nikdo na mě nemůže. Koupeme se, jezdíme na motorce, prolézáme města. Bavíme se s místními, dohadujeme s nimi obchody, smějeme se.
