Nazdar starý, (škrtnuto)
Milý Pane,
omlouvám se, že píšu pozdě, ale měl jsem v posledních týdnech napilno. Jestli si pamatuješ, poslal jsi mě do Prahy, abych to tady v Čechách trochu proklepl, takže jsem sháněl trochu nějakého deště. Nakonec to nějak dopadlo, ale ani se neptej, kolik s tím bylo starostí - napřed nebyla voda, potom byla předražená, potom mi volali odněkud z Belgie, že jsem překročil kvótu, a nakonec se půlka někam ztratila…
Nevím, proč jsi slíbil tomu starému páprdovi Noemovi, že už nikdy žádnou pořádnou povodeň nepošleš. Já vím, že je to Tvůj byznys, ale možná by stálo za to to promyslet znovu. Posuď sám.
Nebyl jsem v Praze jedenáct let a první, co mě v hotelu překvapilo, že odněkud seshora - jak je takový velikánský barák, co je na něm ta fangle „Pravda vítězí“, jestli si pamatuješ - strašně smrdí hřebíček. Napřed jsem se lekl, že je to nějaké nové kadidlo, ale prý se to tam poslední dobou pije.
No ale vezmu to po pořádku. Říkal jsi, abych byl mírnější než před těmi jedenácti lety. Takže jsem napřed nechal měsíc pořádně pršet, aby tedy jako bylo každému jasné, o co tady jde. Nebylo.
Na největší řece, to tu mají, si sestrojili takový fígl, kaskáda tomu říkají. Jsou to vlastně poloprázdná jezera, do kterých můžou chytat vodu, když jí hodně naprší nebo tak, aby jim to pak nezruinovalo města. Fór je v tom, že oni je nechali skoro plná už napřed, takže pak stačil týden deštíku a ve městech byli nahraní. Někdo říká, že je to naschvál, aby bylo škody co nejvíc, aby pak měli lidi práci; asi jako když tuhle nechal Tvůj kámoš Karel stavět Hladovou zeď. (Dneska by to prý měla být spíš Žíznivá zeď, říká se.) To skoro vypadá, jako bych si to na ně vymyslel já sám.
Povodňový humor 2002
Nebo tady v Praze mají něco podobného, jako měl ten páprda Noe, akorát že to stojí na zemi. Z nějakého důvodu to postavili rovnou k řece, takže kdykoli zařídím trošičku větší vodu, můžou jim kvůli tomu uplavat tapíři a tygr a ještě kdeco. Před lety byli všichni kolem naměkko, když se ztratil lachtan. A co myslíš, udělali mezitím něco, aby ti tygři i s tapíry byli v suchu? Houby, nepostavili dohromady nic. Fakt, nekecám Ti. Prostě čekali, až se to přižene znova. Prý jim na to nedal peníze starosta. Asi jim navrhnu, aby si starostu vzali jako součást expozice.
Zrovna tak to mají nějakých Zálezlicích, takové maličké vesnici, kterou někoho napadlo postavit právě tam, co se největší místní řeka vlévá do nějaké jiné (to není blbost, tady to fakt tak chodí - dál se to jmenuje Labe, ačkoli všude po světě by to musela být Vltava - ale to vzal čert, to jsem jim samosebou nakukal já.) Akorát tam samozřejmě nemají tapíry, ale lidi. Čekal bys asi, že když už někdo musí bydlet zrovna tam, postaví si tam taky nějakou hráz nebo něco. No - nějakou stavěli, ale prý to za těch jedenáct let nestihli. Inu, nestihli.
A pak už to byla rutina - Kralupy, Litoměřice, Ústí, jako vždycky, to už znáš. Žádná pořádná legrace jako kdysi v Egyptě nebo ten každoroční mejdan v Bangladéši.
Takže jinak jsem se věnoval jenom takovým drobnostem. Třeba v Písku jsem nechal holku jezdit za autem na wakeboardu po sídlišti. Koukal bys, jak lidi zuřili, co že si to dovoluje. Jo jo, ta za mě odvedla hodně práce… Sranda byla taky s takovou zpěvačkou, říká si to Rolins. Napřed jsem ji chtěl spláchnout proudem dál po řece, ale pak mi přišlo přece jenom líto Němců - trochu se mi s tou vodou utrhla ruka v Pasově a v Řeznu (doufám, že to není nějaký problém?), a ještě tohle? Tak jsem ji nechal být. Hledal jsem nějakou náhradu, byla tu nějaká Bartošová, s ní to vypadalo nadějně, ale nakonec to nestálo za námahu, protože je tady prý stejně každému úplně jedno, co se s ní stane.
Taky jsem čekal, jestli se moji učedníci i letos vzmůžou na nějaký dobrý vtip. Nebylo to sice tak dobré jako před lety, ale obrázek flašky dětského džusu značky Kubík se slogany „Dotyk přírody“ a „52 milionů Kubíků“ na pozadí fotky zatopeného města - to nebylo zlé. Pořád mám víc učedníků než Ty, dovolíš-li takové rýpnutí.
Milý Pane, nezlob se, musím končit. Tenhle melouch mám za sebou, vracím se do Moskvy, tam mám rozdělané práce až až.
(Podpis chybí. Redakce ZENu děkuje za formální inspiraci Marku Twainovi a jeho Dopisům z planety Země.)
