Chci být jako Bauer a jet na olympiádu

Už v šesti letech nazul lyže a poprvé vyjel do bílých stop. Podporovala ho celá rodina sportovců. Dnes už je to deset let, co běhá závodně na lyžích. Šestnáctiletý Petr Knop, závodník Ski klubu Jablonec, si vydobyl místo v české reprezentaci. Byl jedním ze sportovců, který získával zážitky i sportovní zkušenosti na Zimní evropské olympiádě mládeže v Liberci.

Bylo složité probojovat se do reprezentace na olympiádu mládeže. Co jste pro to musel udělat?

Záleželo na výsledcích z několika závodů, které byly před olympiádou. Shromáždění trenérů rozhodovalo o výběru podle výsledků běhu na deset kilometrů volně v Oberwiesenthalu a z dalších dvou závodů volně a klasicky, které jsme měli doma. Z konkurence asi padesáti lyžařů vybrali čtyři. Tři jsme dálkoví běžci a jeden sprinter. Od nás z Liberecka je tady se mnou ještě David Nyč.

Na olympiádě jste startoval v několika závodech. Jak hodnotíte své výsledky?

První den her jsem běžel deset kilometrů klasicky a dojel šestnáctý. S výsledkem jsem spokojený. Pak mě čekal sprint, který moc nevyšel. Nepostoupil jsem z kvalifikace a celkově skončil šestatřicátý. To není moje silná stránka, já spíš běhám delší tratě. Na třiadvacátém místě jsem dojel v závodě na sedm a půl kilometru klasicky a nakonec všechno vyvrcholilo štafetou.

Byla olympiáda prvním velkým závodem, kde jste měl možnost závodit za Českou republiku?

Olympiáda je pro mě asi největší mezinárodní závod, který jsem jel. Na začátku sezony jsme běžci z české reprezentace bojovali na běžeckých závodech v Ulrichu v Rakousku. Tam byli soupeři z Ruska, Rakouska, Německa nebo Francie, ale rozhodně jsme neměli tolik soupeřů jako na hrách v Liberci. Olympiáda měla navíc skvělou atmosféru. Když jsme nastupovali na zahajovacím ceremoniálu, připadal jsem si skoro jako na opravdových olympijských hrách.

Jak vypadal jeden olympijský den?

Každé ráno jsme vstávali v půl osmé, pak šli na snídani a okolo deváté odjížděli do areálu ve Vesci. Tam nás čekalo nejdřív rozcvičení, potom závod a po něm regenerace. Po návratu do Harcova na koleje už jsme na nějaké pobavení moc sil ani myšlenek neměli, byli jsme dost unavení. Ale zašli jsme párkrát kouknout na slavnostní vyhlašovací ceremoniál, který doprovázel pěkný ohňostroj. Fandit ostatním z týmu jsme naopak nebyli ani jednou, nezbýval nám na to volný čas.

Překvapilo vás na libereckých hrách něco?

Nečekal jsem, že budou naši soupeři z ostatních států tak rychlí. Hlavně sportovci ze Skandinávie, z Finska, Norska a Švédska. Mezi soupeři jsem narazil i na velmi dobré individualisty, třeba Veerpalu z Estonska nebo Dadiče z Chorvatska.

Máte po zkušenostech z olympiády mládeže chuť vyrazit v budoucnu na tu skutečnou?

Když budu mít tu možnost, moc rád pojedu. Příští rok se chci ale nejdřív nominovat na celosvětovou olympiádu mládeže, kde budou závodit i sportovci z Ameriky nebo z asijských zemí a z Austrálie.
Do budoucna se chci běžeckému lyžování věnovat i dál.
Velkým vzorem je pro mě Lukáš Bauer, se kterým jsem měl možnost sejít se a popovídat si s ním. Jezdíme totiž oba za stejnou značku bot. Držím se také jeho rady, kterou mi dal. Dobře lyžovat můžu jedině tehdy, když budu mít svůj sport rád a nebudu ho brát jako zaměstnání, ale jako koníček. Tak jak to dělá už od začátku kariéry on.