Filmová recenze: Takoví normální autisté bezpečně zpovzdálí
Uznávaný dokumentarista Miroslav Janek vypráví příběhy pětice autistických dětí. Bohužel až na jeden případ ignoruje okolní svět.
Jeden z vítězů české sekce festivalu dokumentů Ji.hlava, oceněný tamtéž i cenou studentské poroty, se poprvé představil v Karlových Varech, od listopadu se hraje také v kinech.
Zkušený střihač a dokumentarista Miroslav Janek se v něm vydal do světa pěti autistických dětí, aby ukázal, že všichni jsme tak trochu autisté a být jiný neznamená být horší.
To se mu daří, na druhou stranu jeho snímek s hrdiny, které si hodně oblíbil a nahlíží na ně shovívavě, zůstal uzavřený v izolovaném prostředí. Do něj tu příliš nepronikají ani rodi- če dětí, s jednou výjimkou matky, která vychovává dva potomky s Aspergerovým syndromem a dva bez něj. Její postava ukazuje, o co víc by film mohl nabídnout, kdyby si všímal i interakce autistů s takzvaně normálními lidmi.
Bez ní snímek funguje spíš jako zajímavá přehlídka několika typů autismu, v níž nechybí asociální génius a vtipně upřímný chytrý kluk. Takoví autisté se často stávají hrdiny fikce, od Rain Mana po Podivný případ se psem, a potvrzují tak obecnou představu o takzvaných aspících.
Výraznější je tu depresivní puberťačka, její stavy a rapované písně nejvíc napovídají, jaké může taková diagnóza znamenat břímě – právě proto, že ji nechápe okolí, v tomto snímku skoro neviděné.
Jankův film směřuje k rozšíření naší snášenlivosti. Divák akorát normální autisty poznává bezpečně zpovzdálí, bez konfrontace, která by ho víc nutila k testování vlastní tolerance. Autorka je spolupracovnicí redakce
Normální autistický film
(dokument, Česká republika, 90 minut)
Režie: Miroslav Janek
Premiéra: 10. listopadu
Hodnocení: 60%
