Hazard slaví čtvrt století s country
Jiří „Křivas“ Novotný je kapelníkem známé zlínské country skupiny Hazard, která letos slaví výročí a vydala nové album Dlouhá pouť. Ta Novotného pouť s hudbou začala v jeho deseti letech u hodin klavíru.
„V šestnácti jsem přesedlal na kytaru a založil s kamarády první kapelu Stampede. Inspirovali nás Beatles, Rolling Stones, Shadows. Už tehdy jsem ale tíhl k trampským písničkám, od nichž byl jen krůček ke country,“ říká Novotný.
Kterého z muzikantů country máte nejraději? Máte nějaký vzor? Vzorů je opravdu hodně: pro mne je asi největším vzorem americký zpěvák a multiinstrumentalista Ricky Skaggs.
Kolébkou country je Amerika. Byl jste tam někdy? Ano. Bylo to úžasné. Obyčejní dělníci jsou ochotni po práci ujet i dvě stě kilometrů, aby si jen tak pro radost zahráli s kamarády na verandě. Žádné velké muzikantské umění, ale to srdce je tam slyšet. To je pravá country muzika, ne vyumělkované barevné koncerty v televizi.
Který nástroj byste označil pro country jako charakteristický? Dominantní a výrazné je v country banjo. Určuje styl každé kapely.
Skládáte i vlastní skladby? Píšeme jen texty k převzatým skladbám. Někteří kolegové v kapele mají „básnické střevo“, a co nezvládneme vlastními silami, tam pomohou další kamarádi.
Jste v kontaktu s osobnostmi české country? Hrávali jsme často na Kordulce v Rožnově pod Radhoštěm. Jezdili tam Michal Tučný, Věra Martinová a taky Karel Zich. Máme odtamtud fantastické zážitky, oba muzikanti už bohužel nežijí, ale my pořád vzpomínáme na to, jak výborní to byli a jsou lidé. Karel Zich byl jednou v jaroslavickém Bubu baru a po chvíli, co nás poslouchal, si s námi přišel zahrát. Na jeho Dým od Elvise Presleyho asi nikdo z návštěvníků nezapomene.
Jak často hrajete před publikem? Většinou hrajeme na country bálech, pak na přehlídce v Napajedlích, ale také nás můžete slyšet v Zelenáčově šopě. Majitel Martin Juřík s námi svého času hrával.
V kapelách se sestavy často obměňují. Kolik muzikantů se vystřídalo v Hazardu? V kapelách to není jen o muzice, ale i o kamarádství, pohodě, o stejných názorech na to, co se hraje. Od roku 1984, kdy jsme se dali dohromady, se v ní vystřídalo asi dvacet muzikantů. Řada z nich pak odešla do jiných skupin nebo si založili vlastní kapely.
Ale teď jste dlouho nikoho nevyměnili. V nynější sestavě hrajeme jedenáct let, občas si k nám odskočí zahrát hosté. Hlavním projektem naší kapely je přehlídka Napajedelská podkova, jinak nás uvidíte a uslyšíte především na countrybálech: v Lukově, Napajedlích, ale i v Kostelanech. Tam jsme hráli vedle švédské kapely Rednex.
Máte rád i jinou hudbu kromě country? Určitě bigbeat. A hru kytaristy Mika Oldfielda.
Vydali jste už nějaké CD? Zatím jsme vydali dvě. V roce 1994 album Písně zůstanou a nyní Dlouhou pouť. Na novém CD je patnáct skladeb s českými texty.
Podědily vaše děti hudební nadání? Můj syn hraje na kytaru, ale jen pro sebe, kamarády a přátele. Jezdí na hory, kde hraje a baví společnost. To je asi ten nejlepší způsob, jak talent využít.
A co vaše plány do budoucna? V poslední době se zase dávají dohromady muzikanti, jak bývalí profesionálové, tak amatéři. Uvažujeme o společném vystoupení v kavárně U Malotů se staronovou kapelou Ozvěny. Řada lidí po takových akcích volá a oslovuje nás. Když to bude možné, vyhovíme jim.
