Hele, slyšel jsi, že...
Hele, slyšel jsi, že ta učitelka, co učí vaši Báru, chlastá?
Víš, že ta Kropáčková prý ukradla strašný prachy? Víš, že si Jouda z banky nabrnknul svou sekretářku a jeho žena je v blázinci? Ony známé začátky vět „víš, že, nebo slyšel jsi, že…“ pak končí s důrazem na pikantnost sdělení: „Hlavně to nikomu neříkej.“ Samozřejmě, že ač to posluchač svatosvatě slíbí, díky tiché poště se pomluva rozrůstá do obludných rozměrů. Pomlouvaný nic netuší a dozví se to jako poslední. Učitelka, co učí Báru, se pak opravdu zhroutí a začne chlastat, úřednice, co v životě neukradla ani rohlík, skončí s podřezanými žilami na psychiatrii, a Joudu, který má co dělat, aby si nezapomněl vzít léky na prostatu a rozšíření cév, opustí po čtyřiceti letech jeho žena.
