Platformová ekonomika je budoucnost trhu práce. Nesmíme ji udusit přísnou regulací
- Platformová ekonomika už není experiment, ale funkční součást trhu práce a služeb, píše v komentáři výkonný ředitel Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) Aleš Rod.
- Mechanická transpozice evropské směrnice může zdražit služby, omezit flexibilní práci a posílit šedou ekonomiku.
- Regulace má platformy kultivovat, ne narušit model, který pomáhá studentům, seniorům, cizincům i malým podnikům.
Platformy, které představují „virtuální most“ mezi nabídkou a poptávkou tím, že „vyrobí“ kurýra, který jídlo vyzvedne a doručí, jsou součástí každodenního života milionů Čechů. Čísla stažení aplikací těchto platforem neustále rostou. Nyní se při transpozici evropské legislativy do českého prostředí rozhoduje o tom, zda se bude moci platformová ekonomika i nadále rozvíjet. Proto je třeba postupovat chytře a obezřetně.
Platformová ekonomika dnes nepředstavuje okrajový fenomén, ale reálně etablovaný segment české ekonomiky. Nejde jen o kurýry nebo řidiče, ale i vzdělávání, sociální služby, zdravotnictví nebo třeba hlídání dětí. Podle dat z naší studie alespoň jednou měsíčně pracuje prostřednictvím digitálních platforem přibližně 2,8 procenta pracujících, tedy zhruba 145 tisíc osob. Zároveň jde o sektor s výrazným dopadem na stranu poptávky. Vždyť největší platformy obsluhují více než 1,5 milionu zákazníků a realizují v průměru 11,5 milionu transakcí ročně.
Ekonomický přínos ale není jen v objemu. Platformy fungují jako infrastruktura pro tisíce až desítky tisíc obchodních partnerů (cca 5 až 50 tisíc na platformu) a zásadně snižují bariéry vstupu zejména pro malé a střední podniky, které by jinak neměly přístup k digitální distribuci či zákaznické základně. Tento multiplikační efekt je klíčový – nejde jen o pracovníky, ale o celý ekosystém.
Nejde o standardní zaměstnanecký vztah
Struktura pracovníků zároveň ukazuje, proč je tento model specifický. Přibližně 70 procent tvoří lidé ve věku 25–50 let, ale významné zastoupení mají i studenti (5 až 10 procent), zahraniční pracovníci (10 až 15 procent) a starší osoby nad 50 let (10 až 15 procent). Zhruba 70 procent z nich působí jako OSVČ, platformovou práci typicky kombinují s jinými příjmy a nepředstavuje pro ně hlavní kariérní směr. Průměrná doba zapojení pracovníka je relativně krátká (5–12 měsíců) a pracovníci tráví na platformě v průměru 20 hodin týdně. To jasně ukazuje, že nejde o standardní zaměstnanecký vztah, ale o flexibilní, často přechodnou aktivitu.
Tomu odpovídá i příjmová dimenze. Průměrný hrubý hodinový výdělek kolem 280 Kč je výrazně nad minimální mzdou, přičemž variabilita příjmů odráží individuální volbu intenzity práce. Flexibilita zde tedy není jen deklarovaná, ale reálně monetizovaná.
Z analytického hlediska je proto zásadní pečlivě vysvětlovat, že platformová ekonomika stojí na jiném institucionálním základu než tradiční zaměstnání. Právě kombinace flexibility, autonomie a nízkých bariér vstupu generuje její ekonomickou hodnotu. Pokud by regulace tuto logiku nerespektovala, dopady nebudou jen právní, ale systémové.
Bezbariérový výtah na trh práce
Analýza CETA, která pracuje s průzkumem mezi platformami i mezinárodními studiemi, ukazuje konkrétní rizika nevhodně nastavené regulace: omezení příjmových příležitostí, snížení dostupnosti služeb, tlak na růst cen a také riziko přesunu části aktivit do šedé ekonomiky. Zvlášť zasaženy by byly právě ty skupiny, pro které je flexibilita klíčová – studenti, senioři, lidé kombinující více činností, ale i lidé s exekučním škraloupem a cizinci. Platforma je doslova bezbariérový výtah na trh práce a odrazový můstek současně.
Z toho plyne hlavní argument: transpozice směrnice o platformové práci nesmí být mechanická. Pokud by byla nastavena plošně a s širokou presumpcí zaměstnání, hrozí, že naruší fungování celého ekosystému – od pracovníků přes platformy až po malé podniky, které na nich závisí, a zastaví jeho rozvoj.
Proto doporučení odborné veřejnosti směřují k cílenému a pragmatickému přístupu, který rozlišuje mezi typy platforem a intenzitou zapojení pracovníků, nastavuje presumpci zaměstnání úzce a právně předvídatelně, zachovává flexibilitu jako klíčový zdroj hodnoty a řeší sociální ochranu systémově. Naprostou urážkou všech zúčastněných by bylo maskovat fiskální zájem státu na větším výběru daní za rétoriku ochrany pracovníků.
Celkově tedy nejde o to, zda regulovat, ale jak regulovat. Data ukazují, že platformová ekonomika již dnes tvoří funkční a významnou součást ekonomiky. Úkolem regulace by mělo být tento model kultivovat, nikoli jej neúmyslně oslabit nebo vytlačit mimo formální ekonomiku.
