Video dělá zpočátku dojem, že půjde o indicky zjemnělé pojetí spartakiádní skladby vojska. Ale nenechte se plést a chvíli vydržte. Sikhové se brzy ukáží jako praví lamželezové, tříští si o hlavy zářivky (sami i navzájem), trhají na sobě tílka, a hrudi i hlavy nastavují coby kovadliny. Dokáží zastoupit hever – to když se nechají přejet automobilem – a ohýbají kovové pruty, které opřeli jen o krční ohryzky.
A další zářivky pukají na chlupatých prsou a porotkyně s tvářemi v dlaních ječí hrůzou. Její kolegové si na ústa tisknou kapesník. Kdo by zapnul program v tento okamžik, mohl by si myslet, že si sadomasochisté vydupali svůj vysílací čas, nebo že se indická stanice stala terčem vojenského puče. Z bojovníků crčí krev, ale usmívají se a do kamery dělají vítězná gesta. Porotkyně vzlyká, zmožena emocemi, a současně tleská. To je Indie. Znamenité. S tímhle se hráč na sklenice nebo hajný, který umí rychle mluvit pozpátku, nemůže měřit.
Indie má talent. Především na spektákly, které se nedají srovnat s ničím jiným
