Já a kůň patříme k sobě, je to štěstí

V mládí v sedle koní vyhrával, dnes devětašedesátiletý Milan Mohyla učí vítězit další generace koní i žokejů.

Milana Mohylu ke koním přivedl jeho soused. Díky píli a tvrdé dřině se z něj stal profesionální žokej. Posbíral spoustu úspěchů v Česku i zahraničí. V roce 1978 se ale zranil při Ceně Radegastu a s ježděním
musel skončit. Doktoři mu návrat zakázali, a tak, jen aby mohl u koní zůstat, se vrhl na trénování. Dnes vede patnáctičlenný jezdecký oddíl ve Frýdku-Místku a učí jezdit své následovníky.

Máte za sebou bohatou jezdeckou kariéru. Které závody vám utkvěly v paměti?

Především ty zahraniční, protože ven jsme se tenkrát těžko dostávali. Určitě se nedá zapomenout na druhé místo v závodech v Budapešti či třetí místo v Bělehradě. To bylo v době, kdy jsem působil v československé reprezentaci.

To znamená, že jste musel zářit i na závodech v tehdejším Československu.

Za svou kariéru jsem posbíral spoustu úspěchů. Na všechny už si ale nevzpomenu. Dvakrát jsem vyhrál mistrovství republiky. Prvenství jsem získal také na Ceně Radegastu, pražském Velánu či Ceně
Československého filmu. Na Slovensku to byla Jarní cena Bratislavy nebo Spišské skokové závody.

Za takovou dobu jste musel vychovat spoustu úspěšných koní.

Výše zmíněných úspěchů jsem dosáhl na Jasanovi. S ním jsem zažil skutečně hodně. Za zmínku stojí i Gastonka, na které jsem se stal vicemistrem republiky v military, či Ankara, se kterou jsme skončili třetí na mistrovství republiky mladých koní.

V roce 1978 jste při Ceně Radegastu spadl a se závoděním jste musel skončit.

Bohužel. Uvědomil jsem si ale, že já a kůň patříme k sobě, takže jsem si udělal licenci a od té doby trénuju.

Od roku 1997 vedete jezdecký oddíl. Jaký je zájem o jezdectví ve Frýdku-Místku?

Ohromný. Především děti se na konících rády vozí. Proto jsme začali spolupracovat s mateřskou školou ze Slezské. Vždycky v létě k nám přijde asi třicet dětí. Všechny povozíme, případně vyfotíme. Bývá to pro ně obrovský zážitek.

Koně ale asi nejsou úplně pro každého, že?

Není to jen o tom jezdit na koni, ale také se o něj starat. Mnohé to brzy přestane bavit, když zjistí, co všechno to obnáší.