Před čtrnácti dny jsem psala poznámku o tom, jak jsou Táborští všímaví, komentují, podiví se, ale řešit už to nechtějí. Říkala jsem si, že je to česká povaha.
Kradli jsme kola. Stejně jako předtím kolegové v Jindřichově Hradci, v Písku i v Budějovicích. Po jejich zkušenostech měl redaktor v Táboře u sebe spolu s novinářským průkazem i speciální doklad. „Potvrzuji, že Martin Donát krade kola kvůli reportáži pro Sedmičku,“ stvrdila jsem prohlášení v tomto smyslu podpisem. A jak dopadl? V Hradci musela kolegyně vysvětlovat vše strážníkovi na stanici. V Písku si to zase s redaktorkou chtěl jeden muž vyřídit ručně, kdyby mu vše nevysvětlila, odejít by ji prý nenechal.
V Táboře nebylo třeba ani hlavičkového papíru ani průkazky. Zloděje s pilou pod paží si skoro nikdo nevšiml.
