Každý ropovod má na sobě terč. Vítězství nad Hormuzem se zatím nekoná
- Saúdskoarabský ropovod je nyní pro export zcela klíčový.
- Nové projekty na sebe mohou také upoutat nežádoucí pozornost spojenců Teheránu.
- Húsíové nyní výrazně promlouvají do situace v Rudém moři.
Po únorovém začátku konfliktu na Blízkém východě země Perského zálivu a jejich zákazníci řešili složitý úkol: dostat ropu a LNG do cíle bez použití Hormuzského průlivu. Po poškození saúdskoarabského ropovodu Východ–Západ se tento úkol stává takřka nemožným. Někteří politici přispěchali s návrhem nových odklonových tras. Slabinou těchto plánů však je, že se potrubí nejdříve musí postavit a záhy se nejspíš rovněž dostane do hledáčku Íránu a jeho spojenců.
Ochromeným Hormuzem před íránskou krizí procházelo zhruba 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Saúdskoarabský ropovod s kapacitou sedm milionů barelů denně, který ústí do terminálů v Rudém moři, se stal nejdůležitější alternativní trasou. Před nedávným dronovým útokem tudy na vývoz proudilo zhruba čtyři až pět milionů barelů denně. Podle zdrojů AP bude potrubí z větší části mimo provoz tři až pět týdnů.
„Čím delší uzavírka, tím vyšší ceny budou,“ konstatoval podle CNBC Andy Lipow z Lipow Oil Associates. Očekává se, že trh přijde o 120 milionů barelů, pokud oprava potrvá měsíc. „Výpadek exportu v tomto objemu v průběhu následujícího měsíce by výrazně podpořil ceny, a to zejména vzhledem k tomu, že se nacházíme v situaci, kdy globální trh již nyní trpí nedostatkem ropy,“ potvrdil Matt Smith, komoditní expert ze společnosti Kpler.
Ceny ropy Brent se nyní pohybují kolem 107 dolarů. Začátkem léta stála jen něco přes 70 dolarů a ještě před měsícem zhruba 90. K tomu v posledních dnech dále rostla i cena zemního plynu. V nizozemském virtuálním obchodním uzlu TTF se v úterý prodával i za 83 eur za megawatthodinu, ještě před týdnem stál necelých 76 eur.
Další možnosti jsou kapacitně silně omezené
Poškozené potrubí není jediným způsobem, jak dostat ropu z Perského zálivu, když to nejde přes Hormuz. Další linkou je krátký emirátský ropovod ADCOP, spojující naleziště Habšán s přístavem Fudžajra, který leží v Ománském zálivu až za strategickou úžinou. Má však zatím kapacitu jen 1,8 milionu barelů denně. Spojené arabské emiráty v současnosti stavějí nové roury, které by od příštího roku měly zdvojnásobit exportní kapacitu Fudžajry.
V regionu existují ještě další vývozní možnosti, ovšem omezeného významu. Necelý milion barelů ropy denně se dostává do světa přes ománský terminál Mina Al Fahal. Menší objemy pak proudí přes ropovod ze severoiráckých ropných polí do tureckého středomořského přístavu Ceyhan. Část ropy směřuje do Středomoří i cisternami přes Sýrii, i když tato trasa slouží spíše pro transport topného oleje.
Kromě omezené kapacity je problém i v tom, že se i další energetická infrastruktura opakovaně stává terčem útoků. Kdykoliv ji tak může stihnout stejný osud jako klíčové saudskoarabské potrubí. A i to může být po zprovoznění napadeno znovu.
Húsíové přispívají k nejistotě ohledně budoucnosti exportu
Za útokem na ropovod z minulého týdne stojí proíránské milice, které operují v Iráku. Na království ale v současnosti útočí i jemenští povstalci Húsíové, rovněž spříznění s režimem v Teheránu. Kupříkladu v pondělí vyvolali poplach v šesti saúdskoarabských městech včetně ropného přístavu Janbú, kam ústí poškozený ropovod.
Rebelové už v létě vyhlásili námořní blokádu Saúdské Arábie a v poslední době posílili kontrolu v oblasti u průlivu Báb al-Mandab na významné lodní trase přes Rudé moře a Suezský průplav. Panují tak obavy, že situace na Blízkém východě nebezpečně eskaluje a budoucnost exportu z oblasti je velmi nejistá. Zvlášť pokud se Húsíům bude dařit ovládat další úseky Rudého moře.
„Dokud se bude konflikt protahovat, budou přetrvávat rizika pro dodávky a ceny energií,“ řekl The Wall Street Journal Hamad Hussain ze společnosti Capital Economics. I Robin Mills z dubajské poradenské společnosti Qamar Energy považuje riziko opětovného poškození potrubí Východ–Západ za vysoké. „I když to neznamená konec této alternativní trasy, představuje to v kombinaci s hrozbou pro lodní dopravu v Rudém moři další tlak,“ komentoval situaci kolem dodávek.
Nové trasy narazí na starý problém zranitelnosti
Omán, Irák, ale také třeba francouzský prezident Emmanuel Macron nyní vyzývají k další diverzifikaci exportních tras ropy a plynu na Blízkém východě. „Pojďme identifikovat alternativní možnosti vývozu. Ať už na sever, přes Omán, nebo přes Jemen,“ řekl v pondělí podle Bloombergu na konferenci v Thajsku ománský ministr energetiky Salim Al-Aufi.
Odborníci jsou však k této aktivitě poměrně skeptičtí. Nové roury podle nich nejspíš budou drahé, kapacitně stále nedostačující, a především vysoce zranitelné. „Na papíře existuje řada projektů, které by mohly snížit závislost na Hormuzském průlivu. Avšak místo eliminace geopolitického rizika mohou takové projekty toto riziko pouze přesunout, jak zjistila Saúdská Arábie,“ napsal pro Reuters komentátor Afiq Fitri Alias.
Energetický analytik agentury Ron Bousso zdůraznil, že Teherán vnímá současný konflikt jako existenciální a má tak všechny důvody maximalizovat ekonomický tlak na Spojené státy a další země. „Trhy téměř sedm měsíců předpokládaly, že Trump najde únik z krize, jakmile se rostoucí ceny benzinu a politické náklady stanou příliš bolestivými. Tento výsledek však závisel na ochotě Teheránu spolupracovat. Teherán o to zatím projevil jen malý zájem,“ podotkl.
