Schodek nemá výmluvu. Druhý nejhorší v historii ve skutečnosti není, čísla ale vládu nezachrání
- Rozpočtový schodek 389 miliard korun je prý druhý nejvyšší v historii, ale realita je jiná.
- Tvrdit, že schodek je druhý nejvyšší v historii, je jako říct, že za komunismu bylo levněji, protože pivo stálo čtyři koruny.
- Přepočet schodku podle HDP ukazuje, že letošní rozpočet je až čtvrtý nejhorší, a navíc bez krize.
389 miliard. I kdyby rebelující koaliční partneři chtěli udělat změny za pár miliard, nic to nemění na tom, že je to druhé nejvyšší číslo v historii českých deficitů. A tak o něm reportují hojně i média. Číselně je to samozřejmě pravda, ale je to jako tvrdit, že za minulého režimu bylo levněji, protože pivo stálo čtyři koruny.
U toho příkladu s pivem dobře všichni víme, že je potřeba porovnávat porovnatelné a přepočítáme to třeba na průměrnou nebo mediánovou mzdu. Pokusme se tedy porovnat, zda jsme si mohli koupit více piv za jednu mzdu tehdy nebo dnes. To jediné dává smysl, protože mzdy a ceny se výrazně měnily. Existují k tomu i šikovné webové stránky, kde se to dá provést. Podle výpočtů autora je jedno lahvové pivo „levnější“ o neuvěřitelných 65 procent, respektive si jich za průměrnou mzdu můžeme dovolit zhruba třikrát tolik. A mimochodem, takového tuzemáku dokonce pětkrát tolik.
Jablka a hrušky
U rozpočtu na to ale najednou zapomínáme. Mohli bychom ho stejně porovnat třeba s průměrnou mzdou, ale zvykem mezi ekonomy je porovnávat takto velká čísla s výkonem celé ekonomiky, tedy typicky proti hrubému domácímu produktu (HDP). A tam už je to příběh trochu jiný.
Proti HDP je navrhovaný deficit na příští rok až čtvrtý nejvyšší. To je samozřejmě jen o něco menší tragédie, než kdyby skutečně byl druhý nejvyšší, ale pořádek dělá přátele a pořádek v číslech určitě také. První nejvyšší byl už před pár lety, a to konkrétně když tehdejšího ministra financí Miroslava Kalouska zasáhla Velká recese, tedy finanční krize s počátkem v hypoteční bublině ve Spojených státech.
Odkaz doby virové
Druhý a třetí nejvyšší byly během pandemie, respektive energetické krize, která následovala hned po pandemii v důsledku ruské invaze na Ukrajinu. Obě situace byly velmi mimořádné a na rozpočtu se výrazně podepsaly, nicméně není to plná obhajoba tak vysokých schodků, ostatně dobře víme, že celá řada výdajů s krizemi nijak nesouvisela a byla tu předvolebními dárečky a jinde obyčejnou nekompetencí. Třeba mimořádné valorizace penzí jsou typickým příkladem výdaje, který neměl oporu v probíhajících krizích. Ne snad že by bylo špatné přidávat potřebným, jen jsme se zapomněli ptát, jestli na to máme a kolik to bude jednou stát.
Rozpočet na rok 2027 je tak až čtvrtý v pořadí za těmito třemi, nicméně výrazně se od nich odlišuje tím, že nereaguje na žádnou přímou krizi. Ano, v důsledku uzavřeného Hormuzu máme drahé pohonné hmoty a například přenesení platby za obnovitelné zdroje na státní rozpočet stojí nemalé peníze, ale i kdybychom je odečetli, bude to stále čtvrtý nejhorší rozpočet, přestože se nám ekonomicky relativně daří. Roste ekonomika, rostou reálné mzdy, nezaměstnanost je stále nízká a krize podobná celosvětové pandemii tu jednoznačně není.
Takto vysoký rozpočet je tedy stejně neobhajitelný, ať už by byl druhý, nebo čtvrtý nejvyšší v historii. Malou a zbytečnou útěchou nám ale může být to, že se kvůli ní můžeme naučit porovnávat porovnatelné.
