Jindřichohradecká hřiště: většinou pěkná, ale pro větší děti nudná

Sedmička nechala otestovat dětská hřiště ve městě. Hodnotili je ti, kterým jsou určená.

Kde se jindřichohradecké děti skutečně vydovádí a kam s nimi naopak nemá cenu chodit? Zkušební komise Sedmičky už to ví. Jedenáctiletá Kája, desetiletá Míša i pětiletá Anička se vydaly na nejznámější hřiště. Jaký je verdikt?

Park pod gymnáziem Okružní jízdu po hřištích začala Sedmička v parku pod gymnáziem. Dostatek houpaček, prolézaček, skluzavky i pískoviště – to všechno zaujalo děti okamžitě. Nejmenší Andulka si nejdřív vybírá právě skluzavku. Větší zábavu ale nakonec našla na dřevěných špalcích. „Mně se tady líbí ta modernější část vzadu, protože to je něco pro nás větší,“ hodnotí Karolína. A spokojené jsou také přítomné maminky. Jedinou nevýhodou tak jsou chybějící záchody. S Aničkou museli redaktoři za keř.

Obecní zahrada Hřiště na břehu Vajgaru funguje teprve dva roky, takže je jako nové. Pro děti je tu skluzavka, různé houpačky a důkladně zakryté pískoviště. Pro větší děti tu není nic. A nepříjemný je také hluk z projíždějících aut. „Ta houpačka na řetězu strašně vrže. Navíc je toho tady hrozně málo,“ stěžuje si během chvilky Míša. A moc dlouho tady nevydržela ani dcera Tatiany Manzákové. „Hřiště v parku je určitě mnohem lepší. Díky tomu je tam i hodně dětí. Tady se dcera prostě nudí,“ říká Manzáková.

Restaurace Gentleman Tohle hřiště vyhledávají hlavně ti, kteří to tu znají, protože je úplně schované. Rodiče s dětmi musejí projít přes zdejší hospodu nebo z parkoviště u zimního stadionu. „Objevili jsme to tady vlastně úplně náhodou už před lety. Od té doby sem vždycky zajdeme, když jsme ve městě,“ prozradila Hana Čermáková, která do Hradce jezdí na výlet. Na děti na hřišti čeká chaloupka se skluzavkou, houpačky, kolotoč nebo plechový domek. Pro větší návštěvníky pak mají stoly na ping pong, ruské kuželky nebo minigolf. Největším lákadlem pro všechny tři zkušební komisařky Sedmičky ovšem byla trampolína. Podle cedule se za ní platí dvacetikoruna, peníze po dětech ale nikdo nechtěl. Pod Kasárny Typické hřiště z osmdesátých let je schované mezi starou zástavbou. Oprýskané kovové prolézačky a houpačky doplňuje kurt na volejbal. Děti tu vydržely slabých pět minut. „Mám ruce od barvy a kolem lavičky je děsná špína,“ stěžuje si Kája.

Vajgar Na jednom z největších jindřichohradeckých sídlišť je spousta starých osamocených kovových prolézaček a menších pískovišť. Novější a udržované hřiště našla Sedmička zhruba uprostřed sídliště. Část pro menší děti je celá oplocená, takže nehrozí, že by tam pobíhali psi a povalovaly se výkaly. Jenom o pár metrů dál je pak hřiště i pro větší děti.„Tady je to fajn. Konečně se vyřádím i já,“ libuje si Karolína, když visí na velkých železných kruzích.

Hvězdárna Poslední hřiště, na které naše porota vyrazila, je na sídlišti u hvězdárny. Pro menší děti je tu hodně houpaček, skluzavky, lana i pískoviště, větší zaujme zvláštní kladina. „Mně se tu líbí nejvíc ten kolotoč s volantem a šlapkami. Je úplně jiný než obyčejné kolotoče. Škoda, že ale nemůžu na tu houpačku s pneumatikami. Je pod ní obrovská kaluž,“ postěžovala si Michalka při pohledu na netradiční, ale po dešti nepoužitelnou atrakci.