Růst se téměř zastavil a ceny rostou. Evropa se dostává na hranu velmi nebezpečného stavu: stagflace
- Eurozóna v prvním čtvrtletí přidala jen 0,1 procenta a růst velkých ekonomik se téměř zastavil.
- Německo sice meziročně vzrostlo o 0,3 procenta, zároveň ale čelí dubnové inflaci 2,9 procenta.
- Kombinace slabého růstu a dražších energií znovu otevírá Evropě riziko stagflace.
Je to jedna z nejhorších konstelací, protože se s ní dá jen velmi těžko něco dělat. Ekonomika slábne a míří ke stagnaci, ceny naopak stoupají. A skoro každý zásah politiků nebo centrálních bankéřů výrazně jednu z těch věcí zhorší. Ke stagnaci se postupně přidává i zmenšující se nabídka práce. Podle aktuálních dat za první čtvrtletí letošního roku se na hranu této nebezpečné konstelace dostává Evropa.
Růst největších evropských ekonomik se téměř zastavil. Česko zatím vzrostlo o 2,1 procenta. U nás ale pád tradičně přichází později než v Německu, na které jsme jako na našeho největšího obchodního partnera úzce navázáni. To zpoždění bývá půl roku. Ministryně financí Alena Schillerová už minulý týden oznámila, že scénář zastavení růstu je velmi reálný, pokud bude současná energetická krize vyvolaná konfliktem na Blízkém východě pokračovat.
Velké evropské ekonomiky se dostaly na hranu stagflace už v prvním čtvrtletí roku, přestože Američané a Izraelci zaútočili na Írán až 28. února. Prudký vzestup cen ropy a energií ovlivnil jen jeden měsíc prvního kvartálu, za nějž aktuální data přišla. Dá se očekávat, že bez zásadního obratu na trhu s ropou a energiemi bude druhý kvartál přinejmenším stejný.
Německá stagnace a zdražování dluhů
Německo vzrostlo v prvním čtvrtletí v porovnání se stejným obdobím minulého roku o pouhá 0,3 procenta. U největší evropské ekonomiky bohužel není balancování na hraně stagnace nic nového. Od konce roku 2022, kdy se velmi krátce probrala z covidové krize, nikdy nevzrostla o více než procento. Ve stagnaci se plácá už čtvrtý rok.
Ceny v Německu už naopak začínají stoupat. Podle posledních dat za duben vzrostly o 2,9 procenta. To je nejrychlejší vzestup od ledna 2024. Zmenšuje se i nabídka pracovních míst. Počet lidí, kteří v zemi pracují, klesá už desátý měsíc v řadě. V březnu jich bylo proti únoru o dalších 0,3 procenta méně.
K tomu se přidává další velmi nebezpečný rys, který je pro stagflační ekonomiky typický. Politici se snaží zpravidla oživovat skomírající ekonomiky veřejnými investicemi, což dál prohlubuje dluhy. V Německu se k tomu přidávají dlouho zanedbávané investice do obrany a infrastruktury. To se nemůže neprojevit v prudkém růstu úroků ze státních dluhů. Doba, kdy německé „bunds“, státní dluhopisy, bývaly bezpečným přístavem s minimálním úrokem, je dávno pryč.
Úroky jsou nejvyšší od vzniku eura. Němci si půjčují na deset let za 3,07 procenta. Ještě v roce 2022 byly výnosy z německých dluhopisů záporné. Investoři platili za to, že Němcům mohli půjčovat a parkovat u nich své peníze.
Nešťastná inspirace Aleny Schillerové
Rozdíl mezi německými úroky a sazbami, za které si půjčují silně zadlužené země na jihu Evropy, je nejmenší v historii společné evropské měny. Francouzi si na deset let půjčují za 3,69 procenta, Italové za 3,87, Řekové za 3,82, Španělé za 3,50 a Portugalci za 3,45 procenta.
Jen pro srovnání: prudký růst úroků zdaleka nezasahuje všechny země. Zvlášť v dnešní době investoři v současném chaosu hledají bezpečné přístavy. Švýcaři si půjčují na deset let za 0,39 procenta. Ještě za covidu a na začátku ruského útoku na Ukrajinu patřili Němci do stejné kategorie. Dnes mají úroky skoro osmkrát vyšší. Tak prudké bývají sklony stagnace a státních dluhů.
Francouzská ekonomika se ale dostává do podobného stavu. V prvním čtvrtletí roku sice ještě rostla v porovnání s předchozím obdobím o 1,1 procenta, oproti poslednímu čtvrtletí loňského roku se ale vzestup druhé největší ekonomiky Evropy úplně zastavil. Inflace se zatím drží na 2,2 procentech, především proto, že Francie s velmi silným jádrem má energetiku ve výrazně lepším stavu než Německo.
A protože Itálie se také dostala na hranu stagnace, není překvapivé, že celá eurozóna vzrostla v prvním čtvrtletí letošního roku jen o 0,1 procenta.
Ministryně financí Alena Schillerová se odvolává na německý případ, když chce prolomit dluhové stropy a nepočítat do nich výdaje na infrastrukturu a obranu. To je ale jen politická hra s čísly pro voliče. Investory, kteří nakupují dluhopisy, zajímají celkové dluhy. Je jim jedno, co do nich vlády počítají a co ne. Nám už velmi rychle rostou úroky. V pondělí se u desetiletých dluhopisů přiblížily pěti procentům. Každé další zadlužení je dál zvedne.
Stagflace nejhůř zasahuje ty, kdo měli problémy už před jejím nástupem – tedy ty, kdo mají velké státní dluhy, málo odolnou energetiku a slabý růst. Němci byli přirozeně nejzranitelnější.
Svět má za sebou v poválečné historii několik těžkých stagflací. Ty nejvážnější přicházejí, když přijde vážný šok a nějaké zboží nebo suroviny krátkodobě chybí. Proto byly nejtěžší ty po obou ropných šocích v letech 1973 a 1979. Přinesly éry výrazného zdražování.
Evropa má za sebou čerstvou zkušenost z éry pandemie covidu a ruského útoku na Ukrajinu. Další šok přichází dřív, než se z těch prvních dvou zvládla vzpamatovat a poučit. Teď se bude učit v ostrém provozu. Nalévat státní peníze do ekonomiky je ale ten nejhorší recept na inflační a dluhové spirály. Ty opět nejvíc zasáhnou ty nejslabší – země i lidi.
