Máš eso? Sázím všechno! Štvalo by mě, kdybys nic neměl,“ uvažuje nahlas jeden z hráčů pokeru. Jeho soupeř nehne ani brvou, natož aby něco naznačil. Poker sice zpočátku vypadá jednoduše, ale ani ta nejlepší kombinace neznamená jistou výhru. Hráči neznají karty soupeřů, a tak blafují.
V oběhu je dvaapadesát karet. Každý dostane na začátku hry dvě a podle vlastní úvahy se rozhodne, jestli bude dál pokračovat. Hráči sází a dealer postupně vyloží na stůl pětici otevřených karet, které jsou pro všechny společné. Ten, kdo dosáhne nejlepší kombinace, vyhrává částku v banku. Důležité je soustředěně sedět u stolu, sledovat chování druhých a přitom je obrat o všechny žetony a tím je vyřadit.
Strategie a taktika
„Poker je směsí taktiky a disciplíny. Je to svým způsobem divadlo,“ říká Jaroslav Cicvárek, který hrál poprvé před třemi roky. „Kamarád dostal kompletní herní sadu, a tak jsme to společně zkusili,“ vzpomíná na své začátky. Od té doby pokeru úplně propadl. „Jsem hravý a vždycky mě lákalo to napětí a vzrušení. I když patřím mezi průměrné, hra mi přináší zábavu a odreagování,“ zmínil se.
V hostinci U Křivánků se přidali i ostatní kamarádi.
„Ale v Táboře má nejlepší úroveň a prostředí herna v Pinocchiu,“ shodují se hráči pokeru.
Dvaačtyřicetiletý Cicvárek získal během tří let zkušenosti a propracoval se na úroveň nejlepších hráčů okresu. „Poker se nedá natrénovat. Jsou to desítky hodin strávených u stolu,“ mluví ze zkušenosti. Recept na dobrého hráče podle něj neexistuje.
„Ale jestli ho zjistím, pokusím se být nejlepší. Možná mi bude trvat celý život, než na to přijdu. Zatím jsem se naučil být víc trpělivý. Je totiž uměním počkat si na ten správný okamžik,“ směje se.
Nejlepší karta neexistuje
Přestože hráč dostane relativně dobrou kartu, ještě nemá vyhráno. „Jde o to se moc neprojevovat, aby to soupeři nepoznali. Ale nikdo nehraje stále stejně. To by ho ostatní brzy prokoukli,“ naznačuje strategii.
Snem každého hráče je nejvyšší kombinace – čistá postupka. Pět po sobě jdoucích karet v řadě jedné barvy. „Už mi přišly všechny možné varianty,“ chlubí se. Ale nejlepší karta podle něj neexistuje. „V dalších třech kartách může přijít cokoliv,“ dodává. Člověk se prý nesmí nechat unést dobrou kartou a přestat sledovat, co leží na stole. „Často se mi stávalo, že jsem přehlédl ještě lepší kombinace. Už několikrát jsem prohrál na dvě esa,“ přiznává sebekriticky.
Ale vyhrát se dá i na horší karty. Záleží na psychice člověka, jak jistě na protihráče zapůsobí. „Umění spočívá v tom, aby při dobré kombinaci uměl vytáhnout ze soupeřů co nejvíc žetonů,“ vysvětluje Cicvárek taktiku.
