Když byla jízdenka za korunu | E15.cz

Když byla jízdenka za korunu

Share on Facebook Messenger
Po revoluci začaly olomoucké tramvaje mluvit a v autobusech se konečně dalo aspoň trochu dýchat.

Kdyby někdo nepoznal, jak se za posledních dvacet let změnila hromadná doprava v Olomouci, stačí, aby se zaposlouchal: při každé cestě uslyší název příští zastávky. Stačí také, aby zvedl oči: všude uvidí reklamu, dokonce i na držadlech. Stačí, aby si cvaknul jízdenku: tehdy se označit nedala. A stačí, aby se podíval, kolik ho cesta stojí: o 1200 procent víc.

Za socialismu se také dalo tramvají jet od Koruny přes centrum kolem soudu k tržnici bez přestupu. Dnes to není možné. „Mnoha lidem právě tento typ spojení chybí,“ říká bývalý zaměstnanec dopravního podniku Miroslav Bureš. Historii olomoucké dopravy má „v krvi“.

„Řidiči téhle trase říkali kolotoč. Za směnu ji projeli sedmnáctkrát, až se jim z toho točila hlava,“ vypráví Bureš. Trojka přestala jezdit v roce 1997, kdy se otevřela trasa tržnice – hlavní nádraží přes třídu Kosmonautů.

Jízdné stávalo za minulého režimu jednu korunu. A jeho cena vydržela čtyřiadvacet let, až do roku 1991. Jízdenku si každý cestující musel sám utrhnout při nástupu do tramvaje či autobusu. Systém prodeje byl už tehdy až neskutečným skanzenem. V jiných městech se jízdenky děrovaly, v Olomouci se házely mince do kasičky u řidiče. „Samozřejmě jsme se snažili tam dát vždycky méně.

Ideální bylo použít pětihaléře. Řidič to sice mohl zkontrolovat přes plexisklo, ale když zatáhl za páku a vzal si jízdenku asi čtvrtý cestující, peníze propadly do kasičky dole pod strojkem. Při návalu neměl řidič šanci,“ vzpomíná David Lázníček.

Tramvaje i autobusy byly za rozvitého socialismu špinavé. „Bavil jsem se tím, že jsem na zaprášený strop tramvaje napsal datum. Za tři měsíce jsem k němu v pohodě mohl připsat další. Prostě to nikdo nesetřel,“ říká Bureš.

Ještě jeden rozdíl byl podle něj podstatný. Autobusy i tramvaje byly pořád přecpané lidmi. „Dopravní podnik tehdy přepravoval více cestujících než dnes, a přitom měl k dispozici méně vozů. Takříkajíc teklo sádlo po zemi,“ konstatuje Bureš.

Displej ohlašující další zastávku je dnes samozřejmostí, stejně jako reklamy ve všech vozech. Dřív soudruzi na oknech připomínali důležitá výročí, dnes tam firmy inzerují třeba rychlejší připojení k internetu. Mluvit začaly tramvaje a autobusy v roce 2000. Svůj hlas jim propůjčila jedna z tehdejších redaktorek Radia Haná.

Jak vzpomínáte na hromadnou dopravu před rokem 1989? Pište na redakceolomouc@mf.cz.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Tato stránka využívá služeb Google reCAPTCHA, na kterou se vztahují Smluvní podmínky a Zásady ochrany osobních údajů společnosti Google.