Na trojici nahrávek z let 1989 až 1992, z nichž No Control byla tou první, Bad Religion definovali melodický punk rock. Tutéž formuli později Green Day nebo The Offspring dovedli do hitparád. Ale zatímco sbírali zlaté desky, Bad Religion se posouvali k dospělejšímu, rozvrstvenému výrazu, v němž se tradiční kvapíky s kolovrátkovými melodiemi střídaly s rozvážnějšími, pomalými a bohatěji strukturovanými písničkami.
S odezněním neopunkové horečky přišlo v novém tisíciletí ohlížení po kořenech. U Bad Religion se projevilo ve dvou podobách. U pomalejších skladeb probleskly inspirace klasickým rock’n’rollem i písničkáři – solitéry, u zběsilejších kořeny vlastní, a tak poslední tři řadová alba provázejí nejen velké výboje energie, ale také přiznání karet ve smyslu opakovaného odkazu na žánrové klasiky a standardy. Přináší to ovšem i nemalé úskalí: živější čísla pocházející především z pera kytaristy Breta Gurewitze si často byla podobná jako vejce vejci.
Starší rozhněvaní muži
Sázka na návrat ke kořenům – No Control přetékalo krátkými výbušnými kousky, pelášícími vpřed s výraznými melodiemi a refrény jeden za druhým – i na syrovost připravují desku o druhý rozměr, který v devadesátých letech ze skupiny udělal víc než tradiční punkovou kapelu. Na druhé straně je radost sledovat, kterak padesátníci ventilují vztek, zklamání, nadšení i hořkost nad stavem současné Ameriky s energií, kterou jim řada i o generaci mladších kolegů může závidět. A jako návrat ke kořenům album funguje, i díky (jako vždy) hodnotným textům. Pokud však od šestice čekáte více, nezbývá než čekat na další nahrávky. Fáma o konci legendy byl totiž jen jejími členy zažehnutý vtip, který si žije vlastním životem.
Bad Religion: True North Vydavatel: Epitaph, 2013 Hodnocení: 70 %
