Objevil se v diváckém hitu Klér i v seriálu 1983, osmadvacetiletého polského herce Bartosze Bieleniu ovšem proslavila až hlavní role v dalším úspěšném polském filmu Corpus Christi, který právě začala hrát česká kina. Drama o mladistvém delikventovi, který se shodou náhod začne vydávat za kněze, ovládlo letos polské filmové ceny a dosáhlo až k oscarové nominaci.
Bartosz Bielenia díky filmu získal i pozvání mezi letošní Shooting Stars, tedy mladé evropské herce, kteří se na festivalu Berlinale představují castingovým režisérům, novinářům a dalším lidem, již jim můžou pomoct v kariéře.
Kolik toho úspěch filmu Corpus Christi pro vás změnil?
Ještě nevím, ale určitě na mě zaměřil pozornost, především doma v Polsku. Ale do Berlinale jsem ani neměl moc času si to uvědomit, protože jsem hrál v divadle. Když jsem už měl někdy volno, venčil jsem psa nebo si vyrazil s kamarády.
Stihl jste se nějak připravit na Shooting Stars?
Akorát tak, že jsem si sbalil oblek. Ani jsem ho neměl čas vyprat, takže trochu smrděl. Ještěže to na videích a fotkách z Shooting Stars nebylo cítit.
Na roli falešného kněze v Corpus Christi jste se doufám připravoval víc?
To ano, několik měsíců. Chodil jsem do posilovny, abych byl trochu větší a abych ostatní přesvědčil, že se umím prát. Taky jsem navštívil několik pasťáků, mluvili jsme s kluky, co tam jsou, i s jejich vychovateli. Byla to docela obyčejná příprava na roli.
Zjistil jste v těch nápravných ústavech něco zajímavého?
S lidmi ve vězení se pojí velké stigma, protože se tam dostali z nějakého důvodu. V pasťácích jsou ale hodně mladí kluci, ve věku, kdy se ještě formuje jejich osobnost, a když musejí žít odděleně od společnosti, je to pro ně dost tvrdé. Žijí v drsném prostředí a všichni touží po lásce a po pozornosti, chtějí, aby byli vidět a slyšet. Vidět tohle bylo někdy až srdceryvné.
Je pro mladé Poláky stále důležité téma víry a náboženství?
Určitě je důležité o něm mluvit. Podle mě je podstatné, že ve filmu k němu přistupujeme z perspektivy někoho, kdo nemá ponětí, jak se má církev chovat, kdo nemá vymytý mozek žádnou institucí.
Jen naivně chápe nějaká slova v knize jménem Bible a rozhodne se podle nich řídit, především těmi, že máte milovat svého nepřítele tak, jak milujete sami sebe. Můj hrdina Daniel je nucen odpustit sám sobě za to, co udělal, a milovat ostatní.
Jak moc roli Daniela formoval sám režisér Jan Komasa?
Mluvili jsme o tom filmu každý den, pořád. Jan je workoholik, málokdy mluví o něčem jiném než o práci. Někdy jsem už vypínal a nechal ho, aby se vymluvil, a jen mu přitakával.
Zeptal jste se ho, proč si jako Daniela vybral vás?
Ano. Když jsme propagovali film na Oscary, říkal, že kvůli té roli viděl stovky mladých Poláků a rozdělil si je do dvou skupin. Na ty, co byli skvělí v roli kněze, a na ty, co byli skvělí v roli chuligána. Já prý byl špatný v obou případech. Tak si pomyslel, že je u mě potenciál.
Corpus Christi je v jeho filmografii překvapivě vyzrálý a klidný snímek.
I pro mě to bylo překvapení, dost jsem se bál, když mi tu roli dal. Měl jsem pochybnosti ohledně střetu tématu snímku a Janova obecného přístupu k filmu. Ale nakonec jsme zvládli natočit něco jemného, subtilního.
Takže jeho předchozí filmy jako třeba šest let staré Město 44, v němž v hollywoodském stylu zpracovává Varšavské povstání, se vám moc nelíbily?
Mám rád Místnost sebevrahů, jeho debut. Město 44 tedy ne, to už bylo moc.
Loni byl za Polsko jako Shooting Star vybrán Dawid Ogrodnik a chválil si, že polský film je hodně rozmanitý a skýtá hercům spoustu příležitostí. Souhlasíte s ním?
Ano. Především v posledních několika letech se naše kinematografie dost rozrůznila, nastoupili mladí filmaři se zajímavými nápady a fantazií, která chyběla. Máme i skvělé herce nebo kameramany. Můžeme být na náš film tedy hrdí.
Polský filmový fond se teď ovšem mění, vše se centralizuje. Několik filmových studií se spojilo do jednoho, takže se sníží konkurence a vláda bude mít na film větší vliv. Ten tlak nás zatím nutí dělat něco kreativního.
Záleží vám na tom, co film, v němž hrajete, říká a jaké sděluje hodnoty?
Myslím, že ano. I v životě se snažím vnímat druhé a zanechat po sobě lásku, ne soudy. Což je ostatně i hlavní téma Corpus Christi – soucit a odpuštění, pro ostatní i sebe samotného.
Autorka je spolupracovnicí redakce
