Tábor fanoušků skupiny dodnes tvoří dva zástupy. První považuje její „novodobé“ pokračování za zcela legitimní, pro druhý bez někdejšího frontmana – zpívajícího kytaristy Maxe Cavalery – kapela jako by ani neexistovala. Novinka má potenciál oba názorové proudy sblížit. Z nahrávek nové éry totiž nese zjevně nejsilnější materiál. Oproti ne vždy vyrovnaným předchůdcům nabízí deska více nosných motivů a jako celek s přibývajícími poslechy dozrává. Na Kairos se rovněž doposud nejpřesvědčivěji podařilo skloubit novodobý výraz, silně inspirovaný klasickým hardcorem, s tím pro Sepulturu tradičním, mnohovrstevným, jenž se objevil především na albech Roots (1996) a Chaos AD (1993).
To však ani zdaleka neznamená, že by nebe nad novinkou bylo bez mráčku. Kytarista Andreas Kisser i nadále potřebuje zdatného sekundanta. Kouzlo zlatého fondu kapely z devadesátých let spočívá ve spojení dvou kytaristů se zcela odlišným herním projevem i přístupem ke komponování.
Tento kontrast dával vyniknout mnohým žánrovým přesahům i inspiracím od nezávislých kytarových kapel, jeho absence novinku ochuzuje. Je sice vyrovnaným a moderním, zato stále „jen metalovým“ albem. A status vynikající živé kapely na tom bohužel příliš nezmění. I přes tuto setrvávající a bohužel podstatnou výtku je novinka velmi očekávanou, vřele přijímanou zprávou o znovunalezení správného směru.
Sepultura: Kairos
Vydavatel:Nuclear Blast, 2011
Hodnocení: 80 %
Autor je spolupracovníkem redakce
