Loni zachraňoval, letos šlo o život jemu

Předseda Českého horolezeckého svazu Zdeněk Hrubý vystoupil na sedm osmitisícovek. Teď přichystal festival alpinismu v Praze.

Himálaji loni zachránil s kamarádem tři lidi a dostal za to českou a i evropskou cenu Fair Play. Letos ve vysokých horách bojoval o vlastní život. „Byla to asi nejdramatičtější chvilka v mé sportovní kariéře,“ vzpomíná třiapadesátiletý vysokoškolský učitel ekonomie na letní pokus o prvovýstup na Gasherbrum I.
O víkendu Zdeněk Hrubý pro změnu vystoupí na horolezeckém festivalu na Smíchově.

Co se v Himálaji stalo?
Když jsme s kamarádem Markem Holečkem vystoupali do výšky 7500 metrů, udělalo se mi hrozně zle. Nemohl jsem jíst ani pít. Jak se pak ukázalo, praskly mi tři žaludeční vředy.

A jak jste dostal k lékaři?
Bylo to napínavé. Bojovali jsme o vrtulník. Nakonec mě dopravili do jedné horské nemocnice, takže jsem to přežil. Ale dohromady mě dali vlastně až v Praze.

Vyznáváte alpský styl. V čem je jeho kouzlo?
Baví mě zdolávat vrcholy tím nejčistším způsobem, kdy nebudujete postupné tábory. Zabalíte do báglu to nejnutnější, přijdete pod horu a nastoupíte do cesty, aniž byste měli cokoliv připravené.

K čistotě stylu patří i lezení bez šerpů a bez kyslíku.
Říká se, že použití umělého kyslíku snižuje vrchol hory o dva tisíce metrů. Je to zdravější. Bez kyslíku si ničíte mozkové buňky, tělo chátrá, ale je to moje volba. Své věci si nahoru nosím sám. Přijde mi to jako nejférovější způsob, ale nikomu svůj názor nevnucuji. Dávám i přednost malým týmům. Mezi horolezci existuje rčení: Když je člověk mladý, záleží mu, na co leze, ve středním věku hlavně na tom, jak leze a když je ještě starší, s kým leze.

Při loňském výstupu na Dhaulagiri jste zachránili tři lidi. Co se stalo?
Z té cesty mám smíšené pocity. Ve druhém výškovém táboře v 6600 metrech dostal jeden polský horolezec výškovou nemoc. Ani nekomunikoval, chtělo to rychle sestoupit. S Radkem Jarošem se nám podařilo spustit ho na laně tři sta metrů, kde se vzpamatoval. Panovaly tam pekelné podmínky, druhý Polák ztratil síly, začal omrzat. Pomohli jsme oběma. V táboře bylo patnáct dvacet horolezců a nikdo se neměl k akci. Vystoupili jsme na vrchol a na zpáteční cestě se dostali do úzkých zase dva Španělé. Podařilo se nám zachránit jen jednoho.