Mám sen. Chci vystřídat Buffona

Věčně emotivní výraz. Gesta a pokřiky válečníka. Pamatujete si ještě na Radka Petra? Před dvěma lety pomohl českému výběru na světovém šampionátu dvacítek v Kanadě k zisku stříbra. Po turnaji neodolal vábení italské Parmy a Moravskolezskou ligu vyměnil za věhlasnou Serii A. Na italském trávníku ale příliš vidět není.

„Dá se říct, že Parma už o mě nejeví zájem. Ale pořád jsem hodně mladý, kariéru mám stále před sebou,“ říká dvaadvacetiletý gólman, který se do světa velkého fotbalu dostal přes angažmá v Mutěnicích.

Jsou to už více než dva roky, co jste po mistrovství světa dvacítek přestoupil do Parmy. Jak byste zhodnotil své rozhodnutí?

Jako chybu to určitě nehodnotím. Byla to pro mě velká zkušenost, protože jsem odešel z Česka sbírat zkušenosti do zahraniční. Když se ohlédnu zpět, nelituji. Byla to a vlastně je to pro mě velká škola.

Ondřej Mazuch, váš spoluhráč ze stříbrného turnaje v Kanadě, tvrdil, že v Itálii měl problémy kvůli špatné komunikaci s trenérem. Co vy?

Spíše jsem měl problémy v začátcích. Byl jsem sám, v cizí zemi, neuměl jsem jazyk… Ale časem jsem si zvykl. Pomohli mi i spoluhráči – všichni to byli profesionálové po všech stránkách. Rád vzpomínám třeba na Fernanda Couta (bývalý kapitán Portugalska – pozn. red.).

Příležitost v italské lize jste nedostal. Myslíte, že si v Parmě někdy zachytáte?

Dá se říct, že Parma už o mě nejeví zájem. Minulý rok spadla do Serie B a chtěla okamžitě postoupit, což se jí povedlo. Klub dával přednost zkušeným brankářům. Těžko můžu počítat s tím, že bych dostal v nejvyšší soutěži šanci. Ale počítám, že před odchodem do Itálie jste měl příslib trenéra, že dostanete šanci.
Vlastně ani ne. Věděl jsem, že budu mít velkou konkurenci. Dva zkušené brankáře. Jeden měl šestatřicet a druhý devětatřicet let. Ale na kouče jsem měl štěstí. První trenér Di Carlo byl hodně komunikativní. Ale v Itálii je trend upřednostňovat starší hráče.

Klub vás po vysedávání na lavičce uvolnil na hostování do Serie C, poslední půlrok jste strávil v druholigovém belgickém Eupenu. Cítíte, že vám to prospělo?

Poslední půl rok v Belgii hodnotím dobře. V Itálii jsem nechytal, naopak v Belgii jsem si mohl vyzkoušet ostré zápasy. Vedení se mnou bylo spokojeno, myslím, že i fanoušci.

Před vaším příchodem na tom byl Eupen v tabulce hodně špatně. Pak se zázračně zachránil. Nebyl jste spíše za hrdinu?

Okolí jsem moc nevnímal, soustředil jsem se jen na vlastní výkony.

Jaká byla atmosféra v kabině? Bylo něco, čím jste si spoluhráče získal?

Atmosféra byla v pohodě. Nevím, jestli jsem si je něčím získal, ale přítelkyně výborně vaří, takže jsem přinesl do kabiny pravý český guláš.

A chutnalo všem?

Jistě. Někteří dokonce říkali, že to bylo přímo skvělé.

Parma se s Eupenem dohodla na vašem ročním hostování. Uvítal jste to?

Po sezoně jsem se svým agentem hodně řešil, co dál. Dopadlo to výborně, protože Eupen na mě může uplatnit i opci. Dokážu si představit, že bych v Belgii zůstal.

Ale dlouhodobě v druhé lize asi ne, že?

Tak to samozřejmě ne. Už tento rok se chceme pokusit postoupit do první ligy. Myslím si, že je to i reálné. Hrát první belgickou ligy by bylo skvělé. Myslím, že má kariéra by dostala úplně jiný rozměr.

Tím chcete říct, že po mistrovství světa dvacítek, že více prorazíte?

Takhle bych to určitě neřekl. Turnaj mi sice vyšel, ale chytal jsem v Mutěnicích, předtím jsem se byl v Baníku. Nebyl jsem žádná hvězda. Jsem ještě mladý a kariéru mám stále před sebou.

Vzpomenete si ještě na cestu za senzačním stříbrem?

Mám všechny zápase vypálené na DVD. Ale ještě jsem ho neviděl. Vzpomínky na zápasy mám výborné, protože jsme byli super parta.

Až na výjimky se z týmu po turnaji nikdo výrazněji neprosadil. Proč?

Těžko říct. Je to individuální. Ale všichni jsou ještě mladí a mají dost času, aby ukázali, co v nich je. I já si myslím, že se ještě prosadím.

A kde by to mělo být?

Mám svůj sen. Chtěl bych jednou vystřídat Gianluigiho Buffona v Juventusu. Je to samozřejmě přehnané, ale kdo ví, co se stane?