Miluj mě mobilně

Miluj mě mobilně

Miluj mě mobilně Zdroj: Tereza Kovandova

Seznamovacím aplikacím se někdy říká „randící apokalypsa“. Vztahy totiž redukují na sex. Vyzkoušeli jsme je na vlastní kůži – abychom zjistili, že… to tak může být, ale ti praví partneři stejně přicházejí ve chvíli, kdy už jste natolik samostatní, že vlastně nikoho nepotřebujete.

Samozřejmě že jsem na seznamce. S někým si píšu, všechno dobrý, a když se zeptám, jestli nepůjdeme na to kafe, najednou nemají čas. Tak jsem si řekl, zkusíš to z očí do očí,“ popisuje mi asi čtyřicetiletý Jirka z Poděbrad svou pouť za vysněnou ženou. Sedíme u stolečku ve známé pražské kavárně. Slečna u dveří zazvoní na zvonek. Jirka se zvedá, s úsměvem mi podává ruku, střídá ho Karel. „Jak se ti tady líbí? Máš děti? Čím se živíš? Kde jsi byla na dovolené?“ pálí na mě v příštích pěti minutách jednu otázku za druhou. Upíjím vinný střik čím dál rychleji. Jsem na „speed datingu“, chcete-li rychlorande. Deset mužů za necelou hodinu. Jsem tu z lásky k ZENu. ZEN si přeje vědět, jak fungují dnešní seznamky.

Než se znovu ozve gong, stihne se mi Karel ještě svěřit, že tenhle způsob hledání ideálního protějšku vyzkoušel už před půl rokem, ale bez úspěchu, možná proto, že měl tehdy o 25 kilo víc. Přeju mu, ať to tentokrát vyjde. Přes uličku mrkám na svoji kamarádku, atraktivní tmavovlasou třicátnici v puntíkatých šatech. Směje se a docela dobře se baví, jak mi později přiznává. Před očima se nám míhají muži, vyjevují životní příběhy a spřádají sny. Nakonec ale v seznamu nezaškrtávám ani jedno jméno. Tenhle večer byl fajn, ale nezahrnoval ani přeskakování jisker, ani motýly v břiše.

Ale samozřejmě nepřestávám věřit na náhody. Posílena příběhem bývalé šéfové, která se na jednom z prvních pražských speeddatingových večerů seznámila s manažerem německého koncernu, nechala se pozvat na brunch a do dvou let svatba, dítě a stěhování do Německa. To bylo někdy v roce 2004. Skutečný rozvoj tohoto byznysu začal později, dnes si v tomto oboru konkuruje zhruba desítka firem. Koncentrují se v Praze, ale rychle randit se dá i v Brně. Za jeden večer zaplatíte od 500 do 1000 korun podle toho, jestli akce zahrnuje další doplňkový program, třeba ochutnávku vín.

„Speed dating může lidem hodně zahýbat sebevědomím. Vše běží rychle, je to trochu umělé prostředí a málokdo je připraven na hromadné odmítnutí,“ popisuje mi koučka Kateřina Kučerová záludnosti hry. Tahle empatická blondýnka spolupracuje s on-line seznamovací agenturou, která nabízí konzultace s odborníky. Za poslední rok se vystudovaná psycholožka sešla s více než třemi sty ženami a stovkou mužů, kteří se chtěli seznámit. „Mívají problém s řízením,“ popisuje mi nad kávou. „Ženy si v práci zvykly na to, že se od nich čeká tvrdost a přísnost. Profesionální manažerky z této role nedokážou v osobním životě vystoupit a potom mužům nahánějí strach. Muži jsou naprosto alergičtí na jakékoli snahy být řízeni.“

Vypráví o tom, jak často stačilo jedno nebo dvě setkání a lidé si jednoduše uvědomili, že vlastně vysílají opačnému pohlaví úplně jiné signály, než chtějí, a z chladných manažerek nebo věčných čekatelek se stávaly usměvavé a příjemné ženy, které si rády nechají pomoci do dveří. „Jedna klientka pak docela rychle našla životního partnera ve svém okolí. Byl tam už dlouho, ale prostě se ji bál oslovit,“ spokojeně dodává Kateřina.

Jak to chodí na Seznamce

Trh seznámení chtivých je obrovský. Největší zájem o on-line služby mají lidé ve věku 35 let a více. Mladší generace používá pro tyto účely Facebook a chytré telefony. Na největším českém on-line seznamovacím portálu Seznamka.cz průměrně denně přibude 1300 až 1500 nových inzerátů, takže aktivních uživatelů je až 300 tisíc. Žena, jež stojí o vážnou známost, si v jednu chvíli vybírá z 30 tisíc mužů. O něco více nabídek má ten, kdo hledá v kategorii „nezávazný flirt“. Tam je umístěno 60 procent všech inzerátů. „Měli jsme i chudá léta, ale teď je to obecně o hodně lepší,“ říká mi Jan Rychnovský, ředitel Tanger Infosystems, který portál provozuje.

Službu provozuje přes 18 let. „Lidé se vrací. Jestliže se díky nám nějaká dáma seznámila v roce 1998 s manželem a teď se rozvedla, tak my víme, že se k nám zase vrátí hledat nového partnera,“ říká Rychnovský. Dnes má jeho firma 20 zaměstnanců, sídlo v Ostravě a pobočky v Praze i Brně. „Dneska už se lidé venku moc neseznamují, chtějí šetřit čas. Jak se zrychlil život, lidé se chtějí stejně rychle seznamovat a rozcházet.“ Bezplatné seznamovací webové služby jednoduše vydělávají na inzerci od třetích stran prostřednictvím standardní klikací reklamy od Seznamu či Googlu. Zisk jim přináší i nabídka posunout si seznamovací inzerát na lépe viditelné místo prostřednictvím placené SMS. Opačný obchodní model mají placené prémiové seznamky.

„Někteří moji přátelé si představovali, že třeba lidi fyzicky seznamuju a volám: Dobrý den, Jano, tady je Filip, mám tady pro vás někoho, s kým byste mohla zajít na kávu. Ale opak je pravdou,“ vypráví mi Daniel Matoušek z agentury eDarling, která vsadila místo chemie na matematiku a propojuje lidi na základě algoritmu. Za jejich metodou vytváření ideálního páru je model, který vypočítává takzvanou vztahovou kompatibilitu uživatelů. A dělá to na základě demografických údajů, osobnostního psychologického testu a také podle osobních preferencí.

Na velikosti nezáleží, na jméně ano a dítě není problém

V případě, kdy uživatelé seznamek vidí pouze jméno a věk bez fotografie, počet kontaktů je silně ovlivněný samotným křestním jménem a jeho popularitou a konotacemi. Lidé s populárním jménem mají v on-line seznamování vyšší šance na seznámení. Češi v tom ale nejsou sami, fenomén tzv. kevinismu (za atraktivní jsou považována jména Kevin či Chantal) řeší třeba i v Německu. Naopak 95 % Čechů by neodmítlo schůzku s někým jenom proto, že má dítě nebo děti. Zdroj: eDarling

„Říká se, že protiklady se přitahují, ale výzkumy ukazují, že to není pravda. Na začátku je to možná zajímavé, ale vyvinou se z toho drobné problémy, které vyčerpávají,“ říká Matoušek, jehož agentura je v Česku třetím rokem. Tvrdí o sobě, že se specializuje na dlouhodobé harmonické vztahy. Týdně se na jejich web zaregistruje sedm tisíc nových uživatelů, kteří vyplní testy a následně jim začnou přicházet e-maily s návrhy ideálních mužů či žen. Ve velmi základní verzi je služba zdarma. Plná roční verze stojí měsíčně 349 Kč. Největší zájem jeví lidé ve věku okolo 36 let, polovina má vysokou školu.

Jsou země, jež jsou o něco rezervovanější (například Finsko), ale hlavní rozdíl mezi Českem a světem spočívá v tom, že lidé na Západě jsou už na on-line seznamování zvyklí, nestydí se za něj, probírají své zkušenosti v hospodě. „Pořád ještě trochu budujeme povědomí o tom, že internetové seznamky nejsou ostuda, a snažíme se zbořit stigma, že služby využívají jen ti, co mají problémy,“ dodává Matoušek.

Předsudky o životních ztroskotancích dominovaly zhruba do roku 2008, myslí si Rychnovský ze Seznamky.cz. „Dnes už to není o žádných lúzrech, protože lidé vidí kolem sebe spoustu pozitivních příkladů, nestydí se o tom mluvit.“

Tinder I

Letní parno. Město je vylidněné. Víkend. Probouzím se se zánětem spojivek. Padají všechny plány na rybník a slunce. Přemýšlím, jak si zkrátit čas. Možná je tohle vhodná chvíle – stahuji si do mobilu Tinder. Jde to rychle a jednoduše. Do dvou minut jsem přihlášena a šup, mám tady první fotky mužů, kteří se mi zobrazují na základě společných oblíbených skupin a zálib z Facebooku (Tinder je ale diskrétní, takže nikdo z mých přátel na Facebooku neuvidí, že tuto službu používám.)

Sexy mozek by byl prima, ale bohužel ho z fotky nepoznám, takže sázím na intuici. Vidím křestní jméno, věk a taky to, jak daleko ode mne právě ten který muž je. Líbí, nelíbí. Srdíčko, křížek. Ehm, tedy z 90 procent křížek. Potetované svalovce se zlatými řetězy hážu jedním tahem palce do koše. Na stejné místo putují i profilovky s velkými silnými auty, selfies z tělocvičny nebo hotelového pokoje. Za chvíli si ale i tak vyberu pár sympaťáků. „Congratulations. It’s a match!“ oznámí mi vítězoslavně aplikace pokaždé, když jsem označila někoho, komu se předtím už líbila moje fotka.

Jestli má on-line seznamovací byznys dvě základní podoby – matchmaking a dating –, pak ten druhý se v podstatě celý během tří posledních let přesunul do mobilů. Počet uživatelů Tinder u nás roste rychle. Stáhlo si ho už přes 100 tisíc lidí, věkový průměr je někde mezi 22 až 34 lety. Podle jednoho průzkumu je sice 30 % uživatelů ženatých či vdaných, ale to u služby, která chce zprostředkovávat spíše nezávazné seznamování, nepřekvapuje. Aplikace, která má celosvětově až 50 milionů uživatelů a je zdarma, před začátkem léta přišla i se způsobem, jak vydělávat. Rozšířená verze Tinder Plus umožní vracet se k profilům můžu či žen, které jste už jednou odmítli, nebo brouzdat profily uživatelů bez reklamních sdělení.

Způsoby, jak vydělávat na mobilním flirtování, tím ale nekončí. Ke stažení je například placená aplikace Tickup for Tinder – Pickup Lines, která všechny ty, kteří nevládnou slovem, pravidelně zásobí výběrem balících frází. Že se seznamování přesouvá na mobily, ale vědí i původně čistě webové portály. Seznamka.cz má například mobilní aplikace pro iOS i Android a už nyní eviduje více než 30 procent uživatelů, kteří na jejich web chodí z telefonu nebo tabletu.

Miluj mě mobilněMiluj mě mobilně | Tereza Kovandova

Začínají mi chodit první zprávy, komplimenty a pozvání na rande. Někteří navíc reagují celkem vtipně – čekání u lékaře i dlouhá cesta tramvají mi začíná připadat jako vítaná aktivita, během níž můžu nezávazně tinderovat. Bezpečné je i to, že když se vám konverzace začne zajídat, jednoduše propojení zrušíte a už o tom člověku nikdy neuslyšíte. Tahle „hračka“ mě pak baví ještě asi týden. Možná dva (no, konkrétně pořád ten jeden: Pavel, 34, 3 km).

Tyranie volby

On-line svět nabízí širší výběr potenciálního partnera a zlepšuje možnosti hledání, ať už chcete krátký románek, nebo malého Románka v kočárku. Když skončí studentská léta, lidé se začnou párovat, zmenší se počet nezadaných v okolí a dojdou přátelé přátel i jejich přátelé, je internet se svou nekonečností logická volba. Ale s tím přichází i problém.

Teoreticky by totiž mělo platit, že čím širší nabídka, tím lepší bude ten, koho si nakonec vyberete. Ale v praxi se ukazuje, že pokud máte na výběr příliš mnoho jedinců, nevyberete si, protože jste přesvědčeni, že tam venku čeká možná pořád ještě někdo lepší.

Odkládáte rozhodnutí, hledáte, vídáte někoho jen dočasně, než přijde někdo lepší, věříte, že možnosti jsou nekonečné, a prostě se stanete obětí něčeho, čemu psychologové říkají tyranie volby. Pro někoho se tak seznamování na internetu stalo sportem, věčným koníčkem, opakující se hrou bez konce, ve které se stále zlepšují, ale nikdy s ní vlastně nechtějí přestat.

Tinder II

„Nejdřív jsem měl taktiku použít jednu vtipnou větu na úvod a rozeslal jsem ji všem holkám, které se mi na Tinderu líbily. Zabraly většinou tři ze šesti,“ líčí mi svá lovecká dobrodružství posledních tří měsíců můj kolega, devětadvacetiletý blonďák Michal. Živí ho psaní, takže pro něj nebyl problém svůj postup zdolávání žen průběžně zdokonalovat – podle fotek se snažil odhadnout, na co by se ta která slečna mohla chytit, takže začátek konverzace personalizoval na míru. A bodoval čím dál častěji. Aplikace, kterou znal od kamarádů ze zahraničí, mu ulehčila období po rozchodu. Najednou bylo jedno, jestli seznámení vyjde, nebo ne. Vždycky tu byla nová dávka fotek na výběr.

Než našel vhodné adeptky na propojení, musel, jak říká, oddělovat zrno od plev: „Rozhodně nechci holky, které mají místo křestního jména zdrobnělinu, na profilovce dělají duckface (špulí pusu do polibku), jsou vysolárkované nebo mají v popisku o sobě moudra typu „jsem, jaká jsem“ nebo „žiju si život naplno“.

V Silicon Valley je Tinder považován za symbol sexismu. Časopis Vanity Fair ho dokonce prohlásil za „strůjce randící apokalypsy“, protože seznamování zredukoval na sex. Množství odvážných profilových fotek dívek a mužů i historky mých přátel svědčí o tom, že když hledáte partnera či partnerku na celou noc, úspěch se dostaví rychle. „S hodně holkama, se kterýma došlo na poslední metu, si doteď píšu, nejsou to žádné štěťule, ale fajn a chytré holky, které se nechtěly vázat,“ vysvětluje mi Michal.

Tinder ale není jen sexseznamka. Mnoho lidí tam opravdu hledá vážný vztah a jsou v tom úspěšní. Třeba americká herečka Hilary Duff, která má díky němu už roční známost. I Michal mi úplně jiným hlasem vypráví o dvou dívkách, se kterými si rád píše, ale které nikdy neviděl, a zatím to tak chce nechat. „Vlastně mi to celé připadá jako trochu zvrácená věc, lidi se tam navzájem prohlížejí jako ve výloze. Postupně mě to přestává bavit, jsem prostě staromilec, chci se seznamovat z očí do očí,“ loučí se a vyráží do ulic.

Milý pane Božský

To jsou ti příliš vybíraví lidé. Existuje ale i druhý extrém těch, kteří si nevybírají vůbec. Takoví se prostě přihlásí do on-line seznamky vnitřně tak silně naprogramovaní na to, že se chtějí seznámit, že v podstatě skočí na první nebo druhou možnost, která se jim nabídne.

Ve skutečnosti nejde s někým chodit přes internet. On-line si jen vybíráte, s kým byste se chtěli zkusit vidět nebo i vídat off-line. Je to jako v baru. Podíváte se, rozhlédnete se, může tam být kdokoli a jen vy se rozhodujete, na koho se usmějete a s kým chcete vypít drink. A kdy je lepší odejít. „Dříve byly největším nebezpečím schůzky naslepo, teď lze lépe ověřit identitu uživatelů seznamek, ženy vyžadují schůzky na bezpečnějších místech a lidé jsou celkově opatrnější a neposílají si navzájem snadno zneužitelné fotky,“ vysvětluje mi odborník na on-line bezpečnost Martin Kožíšek.

Statistiky

* domluvit si partnera na sex trvá na internetu 7,5 minuty
* inzerujete-li vážný vztah, dostanete do týdne 10 reakcí, přidáte-li fotku, bude jich 30
* na první fyzické rande chodí klienti bezplatných on-line seznamek v řádu dnů, maximálně do týdne
* první schůzka klientů, kteří využili placené seznamovací služby, se uskuteční obvykle za 2–3 týdny, většině uživatelů trvá 14 dní až měsíc, než od prvního kontaktu zajdou na rande
* lidé on-line seznamky opouštějí asi do 3 měsíců – buď našli partnera on-line, nebo v reálu

Dnes Čechy ohrožuje spíše netolismus, chorobná závislost na internetu, která spočívá nejen v hraní počítačových her, ale i v nonstop chatování, sledování e-mailů a surfování. Netolismus vzniká několik let a končí naprostým sociálním vyhořením. V Česku má dokonce první smrtelnou oběť.

„V seznamování není z definice nic dobře nebo špatně. Záleží na tom, jak to cítíte. Je spousta nástrojů a je jen na vás, rozhodnout se, zda je využít, nebo ne. Když jste připraveni, pak je jedno, jak na to půjdete, protože v tu chvíli víte, co hledat,“ říká mi do sluchátek Karolína Dobrovská, která koučuje ženy on-line. Stylově spolu mluvíme přes Skype poté, co jsem se na rozhovor s ní jednoduše zaregistrovala přes její propracovaný sdílený elektronický kalendář. Pro svoje klientky natáčí videa pro YouTube, diskutuje s nimi a vede je přes facebookovou skupinu, pracovní sešity jim nasdílí přes Dropbox, zapsat se můžete na webinář, ale i na individuální koučování a meditace.

Vede i on-line kurz „A žili spolu šťastně až do smrti…“, který má ženám pomoci ujasnit si, co v životě hledají. Paradox hledání partnera je totiž o hledání sebe. „Zní to jako největší klišé, ale je pravda, že partner přijde v okamžiku, kdy najdete sama sebe, což někdy znamená, že si jen ujasníte, co vlastně chcete,“ vypráví sympatická a věčně usměvavá brunetka, jejíž osobní i pracovní život je důkazem toho, že to funguje.

K hledání toho pravého ale vůbec nepotřebujete počítač. Stačí tužka, papír a sirky. Karolína nechá své klientky napsat dopis, kterým si zvou do života vysněného muže a zhmotní tím to, co chtějí. Může začínat třeba: Milý pane Božský… Ještě předtím si ale vypíšou různá negativní přesvědčení, která za svůj život nasbíraly a která je omezují v tom, co si skutečně přejí. Papírky s přesvědčeními pak rituálně spálí, aby se jich zbavily.

O metodě Karolíny Dobrovské mi vypráví moje kamarádka Jarmila. Krásná, sebevědomá, tmavovlasá odbornice na on-line a mobilní marketing. O muže rozhodně neměla nouzi, ale pořád to nějak nebylo ono. Vyzkoušela seznamovací aplikace, schůzky naslepo, neodmítla ani pozvání na rande, která přišla přes Facebook. Stále nic osudového. Pak zkusila napsat dopis svému panu Božskému – přestala se bát jasně popsat muže, kterého chtěla – a jaké bylo překvapení, když zjistila, že už několik měsíců sedí ve vedlejší kanceláři.

„Jestli hledáte muže, aby vyřešil fakt, že se cítíte sama, že o sebe neumíte pečovat nebo že si o sobě nemyslíte, že jste krásná, je to cesta do pekel. V okamžiku, kdy se neobjeví nebo odejde, tak je se mnou amen? Je naše odpovědnost zařídit si, abychom se cítili tak, jak chceme, bez ohledu na to, koho v současné chvíli ve svém životě máme nebo ne. A paradoxně až potom ti praví lidé přijdou.“