Kde se vezmou zkušení experti, když stroje vymažou začátečníky? Firmy čelí neviditelné ekonomické bombě
- Nová technologie v tichosti likviduje startovní místa pro mladé lidi a pro byznys připravuje nebezpečnou časovanou bombu.
- Zkušenosti špičkových matadorů nevznikají samy od sebe a delegování úkolů na algoritmy může zcela zničit budoucí experty.
- Ekonomové varují před hrou na černého pasažéra a trh práce bude muset brzy změnit pohled na investice do lidského kapitálu.
Už roky pravidelně posloucháme varování, jak umělá inteligence (AI) promění trh práce. Mluvilo se o nahrazování rutinních pozic, ale realita ukazuje i na jiné nebezpečí. Nová technologie v tichosti likviduje startovní místa pro mladé lidi. Firmy škrtají inzeráty na juniorské pozice, protože základní úkoly zvládne AI model za zlomek ceny. Pro manažery je to splněný sen, jenže pod povrchem tohoto úspěchu tiká ekonomická bomba.
Nobelista Kenneth Arrow popisoval, že se člověk nestává expertem ve školní lavici, ale děláním chyb při skutečné práci. Seniorita v oboru nevzniká sama od sebe a nikdo se jako zkušený matador nenarodí. Každý špičkový profesionál musel nejprve odkroutit spoustu nudných hodin. Pokud tyto úkoly delegujeme na algoritmy, vezmeme mladým první nezbytný schod na kariérním žebříku.
Krátkodobý benefit, ale dlouhodobá škoda
Významné studie z Harvardu nebo Yale ukazují, že nejde o sci-fi, ale o realitu současnosti. V pojišťovnictví, právu i marketingu se nástupní pozice vypařují před očima. Zaměstnavatelé nechtějí platit lidi za to, že se teprve učí základy řemesla. Místo toho mají za pár korun k dispozici digitálního asistenta, který neodchází na oběd, na toaletu ani na kuřáckou pauzu. Nesdružuje se v odborech a nehodí se nečekaně na neschopenku. Krátkodobě jim klesají náklady, dlouhodobě si ale firmy pod sebou podřezávají větev.
Skutečný senior totiž není ten, kdo umí lépe zadat příkaz do počítače. Senior dokáže na základě zkušeností posoudit, zda je výsledek správný a dává smysl v kontextu. Má zkušenosti s komunikací a vidí vzorce. Nováček bez zkušeností tyto chyby neodhalí, protože mu chybí intuice získaná z tisíců banálních úkolů. Jenže jak získáme seniory, když nebudeme mít juniory? Kdo bude platit juniory za banální práci, na které se učí, když jsou stroje levnější?
Zareaguje vysoké školství správně?
Tato situace staví do těžké pozice také vysoké školy. Ty teď řeší, co studenty učit, když jejich budoucí první zaměstnání kvůli technologiím přestává existovat. Tradiční model, kdy škola dodá teorii a praxe dotvoří pracovníka, začíná selhávat. Pokud budou firmy odmítat investovat do nováčků, budou se muset školy transformovat na simulátory reálného byznysu. To ale dnes neumějí a otázkou je, zda to budou umět v budoucnu.
Žijeme v éře technologického pokroku, který nám usnadňuje život. Automatizace sice zabíjí nudnou práci, ale spolu s ní může nechtěně zahubit i proces, kterým z juniorů děláme seniory. A i kdybychom to všichni viděli, může to být pro každou jednotlivou firmu nevýhodné. Je to taková hra na černého pasažéra: „Proč bych měl draze vychovávat seniory, když potom můžou odejít ke konkurenci? Ať to udělají ostatní a já se jen svezu!“ Jenže pokud takhle budou přemýšlet všichni, máme problém.
Trh se nakonec přizpůsobí, protože nedostatek seniorních zaměstnanců vyžene jejich cenu. Cenový mechanismus donutí firmy změnit dosavadní přístup. Budou muset vnímat trénink juniorů jako nezbytnou kapitálovou investici do budoucnosti, nikoli jako provozní náklad. Možná vzniknou pozice, o kterých dnes ještě nevíme. Třeba tuto mezeru zaplní školy nebo vzniknou tréninková centra pro juniory. Trh si cestu najde.
