Cvaknutí záchodového prkénka, splachování a pak znělky televizních pořadů.
To byl zvukový doprovod mého dětství. Vyrůstal jsem v paneláku, v sedmém patře. V neděli dopoledne jsem vyběhl po schodech a hned jsem věděl, že u Růžičků budou mít řízky, u Svobodů rybu. Po ruce jsme vždycky měli pro jistotu koště – stačilo násadou zabušit na strop a sousedé okamžitě pochopili, že ruší. Jako dítě jsem měl bílé myšky, táta mi pro ně udělal příbytek z reprobedny. S průlezy a příčkami. Tak trochu mi to připomínalo náš panelák. A pak jsem si představoval obyvatele vilek na všech těch dobrých adresách. To byli medvědi, rozvalení ve svých brlozích. Myšky mi přišly spokojenější. Dávno už tam nebydlím, ale jsem rád, že tak dlouho byl panelák Bezdrevská 8 mojí dobrou adresou.
