Přestože je Vladislav Kvapil zaneprázdněný muž, vždycky si udělá čas na svou rodinu, dobré jídlo i hudbu. Šéf druhého nejstaršího symfonického orchestru v České republice ho řídí už sedmnáct let. Přesto stále zůstává aktivním muzikantem.
Hraje na housle v komorním orchestru filharmonie Camerata Moravia a ve smyčcovém kvartetu Gamavilla Quartet.
„Hudba je jednou z mých největších radostí, je to úžasný relax. Když vás lidé odmění na pódiu potleskem, je to skvělý pocit,“ říká devětačtyřicetiletý ředitel Kvapil. Další z osobností nového seriálu Sedmičky.
Hudba a housle
Mám rád jakoukoliv dobrou hudbu. Nerozlišuji ji podle žánru, ale vybírám si podle kvality. V každém žánru mám své favority. U folkloru je to Hradišťan, z jazzových muzikantů Jiří Stivín nebo klavírista Milan Svoboda. Z rockové muziky patří mezi mé oblíbené skupiny Queen, Yes, Pink Floyd, nebráním se ani tvrdším Deep Purple.
Z vážné muziky je těžké jmenovat jednotlivé autory, ale například hudební nápady Antonína Dvořáka, které použije v jedné skladbě, by jinému skladateli stačily celý život. Z hudebních nástrojů mám velice rád housle, na které si ještě pořád rád zahraji.
Dobré víno
Jako si v muzice vybírám z různých žánrů kvalitu, stejně postupuji u vína. Ke kvalitnímu vínu ovšem člověk musí dozrát. V osmnácti neřešíte, co pijete. S věkem a po návštěvách vinných sklípků jsem do toho pronikl a poslední roky od příbuzných z jižní Moravy chci stejný dárek: výběrová vína od jedné osvědčené firmy. V létě popíjím bílé a v zimě spíš červené. Až budu starší, bude možná červené převažovat, protože víno je mléko starců.
Rodina
Říká se víno, ženy, zpěv. O zpěvu respektive o hudbě i víně jsem hovořil, a tak zbývají ženy. A opravdu jsou mojí velkou radostí: v mém případě dvě dcery a manželka. Těší mě, že moje dvouletá dcera a starší třináctiletá dcera z prvního manželství se mají hodně rády a výborně spolu vycházejí.
Sport
Nejsem zapálený aktivní sportovec, ale rád lyžuji, hraji stolní tenis a v poslední době také squash. To jsou sporty, které rekreačně provozuji, ale v televizi se na ně nedívám. Pasivně zase sleduji fotbal a hokej. Když je mistrovství světa v hokeji, neznám bratra ani manželku. Jsem impulzivní fanoušek, zápasy intenzivně prožívám, někdy musím být opatrný, abych nevyhodil televizi z okna.
Řízení auta
Není to tak, že bych musel každý den sednout za volant, ale dá se říci, že mě to baví. Taky mě lákají technické vymoženosti, pořídil jsem si „džípiesku“, vyzkoušel jsem si na vypůjčeném autě automatickou převodovku nebo tempomat. Kdybych se nemusel ohlížet na peníze, koupil bych si offroad jakékoliv značky, ale se všemi technickými pomůckami pro pohodlné řízení auta.
Úžasné koncerty
Jsou věci, které z paměti nevymaže ani čas. A tak mou další radostí byly dva nezapomenutelné hudební zážitky. První při koncertě v Bratislavě, kde vystupoval legendární americký jazzový skladatel a pianista Chick Corea za doprovodu smyčcového kvarteta. A druhý v roce 2006, když na Dvořákově Olomouci vystoupil poprvé se svými dětmi violoncellista Mischa Maisky. Poznal jsem ho i osobně a opět se potvrdilo, že čím víc toho člověk umí, tím je příjemnější, vstřícnější a nemá žádné hvězdné manýry.
Jídlo
Mám rád dobré jídlo, z dětství mi zůstala láska ke smaženému sýru. Na cestách poznávám hodně zemí a ochutnávám samozřejmě místní speciality. Mezi mé oblíbené pokrmy tak patří třeba slovenské halušky s brynzou a opečenou slaninou. Ve Francii mi zase vždy chutnal po dobrém jídle jejich typický dezert – na prkénku nakrájené vynikající francouzské sýry, v severním Španělsku si zase rád dám mořské plody. Ale nemusím mít za každou cenu všechno. Ochutnal jsem i šneky, kraba nebo ústřice, ale nijak mě to nenadchlo.
