Motörhead jsou stále tady. Naštěstí
Totéž lze říci na adresu novinky Bad Magic. Nedosahuje sice laťky vysoko nastavené předchozím albem Aftershock, přesto patří k tomu lepšímu v nekonečném katalogu tria.
Před lety vyděsily fanoušky zprávy o zdravotních obtížích principála Lemmyho. Z období nejistot vzešla vynikající deska Aftershock, doslova protkaná spontánní radostí z hraní, stylisticky znamenající velký a velkolepý návrat ke kořenům. Nejen skupiny, ale rock’n’rollu, ba dokonce blues, z nějž tvrdá hudba vzešla. Novinka Bad Magic následuje v krátkém časovém odstupu, uvařená je ale podle docela jiného receptu. Je rozvrstvenější, jde o sbírku písniček, z nichž každá náleží k jinému dílčímu stylu, vyrůstá z odlišných inspirací a připomíná jiné období kapely. Proto mix přímočarých rockových vypalovaček z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, metalových inspirací devadesátých a retra s jiskrou v oku a s nadhledem z dob nedávných.
Zásadní rozdíl oproti Aftershock ale představuje všudypřítomná únava. Jak interpretační (hlas již postrádá legendární drive), tak i tvůrčí, připomíná spíše rutinu. Novinka postrádá onu samozřejmou lehkost předchůdce, vznikajícího z okamžitého tvůrčího přetlaku. Tentokrát lze slyšet spíše snahu dokončit a vydat, snad i k určitému datu, i jako zprávu „jsme stále tu“. Toto gesto je zcela pochopitelné, představa Lemmyho obklopeného lahvemi koly a minerálky namísto oblíbené pálenky vzbuzuje úsměv, soucitný i trpký zároveň. Novince však tlačení na pilu uškodilo, mnohým jejím položkám by slušelo dozrát, aby mezi jasnými zápisy do zlatého fondu tria nehrály křoví.
Motörhead: Bad Magic
Hodnocení: 70 %
