Proslavil ho pořad Na stojáka a reklama s Vojtou Kotkem, hraje ale i v divadle, píše texty a nedávno mu vyšla knížka pro děti. Lukáš Pavlásek se prostě jako komik, herec, textař a spisovatel narodil a jednou to muselo ven.
Baví ho být komikem. Baví ho, že ho poznávají lidé na ulici, lidi má totiž rád. Baví ho svět. Pavlásek se totiž nikdy nenudí, a to ani, když je sám.
Je s vámi zábava i v soukromí?
Asi jako s každým. Když se stane něco zábavného, tak ano. A když se nic zábavného nestane, tak ne. Většinou se stává něco zábavného omylem, třeba něco převrhnu. Nebo někde něco zapomenu. To pak se mnou zábava je.
Třeba komik Louis de Funés byl prý mimo plac velký morous.
To nevím, osobně jsem ho neznal. Morous nejsem, jsem normálně příjemný.
Začínal jste jako hospodský komik. Co to obnáší?
No vystupoval jsem v hospodě. Vracíme se tak k té první otázce. V hospodě jsem byl vlastně v soukromí a vystupoval jsem. A někdy jsem vystupoval a ani jsem nevěděl, že vystupuju. Měli jsme takovou neznámou kapelu, se kterou jsme hráli po hospodách, třeba na Žižkově. Dělal jsem vstupy mezi písničkami. A pak jsem zjistil, že existuje pořad Na stojáka, a došlo mi, že to, co dělám, je žánr.
Jste tedy stand-up komik od narození?
Samozřejmě! Tak se musíte narodit, naučit se to nejde.
A jak jste se dostal do pořadu Na stojáka?
Měli jsme tu kapelu, kde jsem vystupoval a psal texty. A pak jsem si řekl, že bych chtěl hrát nějak víc. Navíc jsem hledal práci. Jedna kamarádka mi řekla, že v jedné z komerčních televizí hledají někoho, kdo by psal zábavné scénáře pro nějaký pořad. A tak jsem tam zavolal. Jenže to byl omyl! Vlastně jsem zavolal do toho Stojáka, protože ona to spletla. Nakonec jsem sice nedostal žádnou práci, ale stal se ze mě stand-up komik.
Když si připravujete nějakou scénku třeba do pořadu Na stojáka, jak to probíhá?
Normálně vás to napadne. Nebo, a tím se zase vracíme k té první otázce, nebo s vámi zábava není, a tak člověk poslouchá, co říkají ostatní. Někdo vypráví o tom, co se mu stalo, a mě napadne udělat z toho výstup. A tak ho udělám. Pak mi přijde hloupé, že by se v tom ten člověk mohl poznat, tak změním jeho jméno. Jenže i po téhle změně by se v tom mohl poznat, tak změním místo, kde se to odehrálo. Pak změním i počet osob, z pěti je jedna. Říkám si ale, že tam je nějaká věta, podle které by to mohl poznat, tak tu větu změním. No, a nakonec je z toho úplně jiná příhoda.
Takže je to vlastně taková soustavná práce.
Ale vůbec ne! Je to úplně bez práce. Jen si půjčím něčí historku. Jenže pak mám strach, že by se v tom mohl ten člověk poznat, a tak ji předělám. To někdy trvá třeba půl roku, jindy zase jenom týden. Takže je to pak vlastně ještě pracnější, než kdybych něco vymyslel sám.
A máte nějaké oblíbené místo, kde vás napadají vtipné věci?
Mě napadají vtipné věci všude, kde jsem.
A zaznamenáváte si je nějak?
Pamatuju si je.
A nezapomenete občas něco?
Ty nejlepší věci vždycky zapomenu.
Co si to zapisovat?
Ty nejlepší věci bych si zapsal a pak bych zjistil, že vůbec nejsou nejlepší.
Nějaké komické vzory máte?
Odmala mám rád Funése. Četník a četnice, Četník a mimozemšťané. Mám je všechny doma na dévédéčkách. Nebo mám rád Rickyho Gervaise, který dělá seriál Kancl. Nebo Mr. Beana.
A na sebe byste do divadla šel?
Jako že bych se rozdvojil? To by asi nešlo. Ale je pravda, že sám se sebou se bavím dobře. Povídám si a směju se. Jsem tedy zábavný nejen na jevišti nebo v soukromí, ale i když jsem sám. Nikdy se nenudím.
Vaše kariéra je takový splněný sen.
Vždycky jsem to chtěl dělat a baví mě to.
Nejste ale jen komik. Dokonce píšete texty k písním.
Napsal jsem třeba pro Lenku Novou celou desku. Nebo jeden text na poslední desku Davida Kollera. Vzniká to tak ze života. Žijete život a vyjadřujete se k němu. Ten text je ale jenom forma vyjádření, stejně jako výstup je taky jen forma vyjádření. Všechno je to jenom jiná forma toho samého.
Takže vás to tak vnitřně pudí k vyjadřování.
Nevím, co bych měl dělat jiného. Vždycky si říkám, co budu dělat? Taky bych nemusel dělat nic, ale to bych si připadal divně. Každý musí něco dělat.
Neděláte to kvůli penězům?
Dělám to, protože mě to baví. Svět je tak zajímavý.
Asi nejvíc vás proslavila právě vysílaná reklamní kampaň jednoho mobilního operátora. Poznávají vás lidé na ulici?
Oni mě poznávali už předtím, ale teď je to samozřejmě mnohem víc. Mně to nevadí, kvůli tomu to člověk dělá. Nebo je to jedna z věcí, kvůli kterým to člověk dělá. Mám rád lidi celkově.
Je pravda, že kdybyste neměl rád lidi, tak tu práci dělat nemůžete.
Nemůžu. To jste řekla hezky.
S Jitkou Asterovou teď hrajete v představení Slečna Abigail.
V tom hrajeme celou dobu jen my dva, takže dvě hodiny humoru se mnou a s Jitkou. Je to parodie na americké „show“. Jitka je odbornice na vztahy a já jsem její asistent, který je do ní tajně zamilovaný.
A dala vám někdy Jitka Asterová nějakou dobrou radu?
Nikdy jsem se jí na nic neptal. Ale vlastně jednou mi poradila. Dokonce několikrát mi poradila. Ale to já nemůžu říct, co to bylo za rady, to se nikdo nemůže dozvědět.
Ani přiblížit to nemůžete?
Nemůžu. Je to tajné. Jitka je prostě dobrá v tom, co dělá.
A co vás baví jiného kromě práce?
Myslíte jako nějaké hobby? Mě baví všechno. Třeba rád čtu a zajímá mě historie. Ale zajímá mě i současnost a budoucnost. Je zajímavé znát všechno, co je zajímavé.
LUKÁŠ PAVLÁSEK
• Narodil se v Humpolci, ale celý život žije v Praze.
• Vystudoval Střední knihovnickou školu a pak pracoval v IT oddělení jedné pojišťovny.
• V roce 2005 uspěl v konkurzu do pořadu Na stojáka.
• Zahrál si například v seriálu Vyprávěj nebo ve filmu Občanský průkaz.
• Nyní ho můžete vidět s Jitkou Asterovou v komedii Slečna Abigail.
