Na lodi z lahví přes moře

Skoro tisícovka prázdných umělohmotných lahví ponese odvážného mořeplavce přes moře. Už počátkem srpna si chce dvaadvacetiletý Albert Fikáček ze Služovic na Opavsku splnit klukovský sen. Stráví měsíc na vlastnoručně vyrobené lodi a urazí na ní téměř patnáct set kilometrů.
„Loni na jaře jsem měl trochu více času, a tak jsem si vyzkoušel, jestli se taková loď z PET lahví dá vůbec postavit. Za flašku slivovice jsem přemluvil majitele jedné firmy v Brně-Komárově a ten mě na svém dvoře nechal kutit. Dokonce mi i pomáhal,“ popisoval své stavitelské začátky Fikáček, který je studentem prvního ročníku brněnské Newton College. Myšlenka se zalíbila i vedení školy, které mu s výpravou všemožně pomáhá. Nápad převzali jako školní projekt a nazvali ho Vichr II.
„Na zkušební loď jsem sehnal ruský motor typu Vichr. Když jsem ji ale spustil na vodu, někde mezi brněnským nákupním centrem Ikea a Olympie, chytil motor zpětný chod. Urval se z konstrukce a utopil se. Stále leží na dně a nenašli ho ani hasiči, které jsem pak zavolal na pomoc,“ přiznal prvotní neúspěch začínající konstruktér. Prvotní neúspěch mladého nadšence a dobrodruha neodradil a nová loď s dalším motorem je nyní před dokončením. Je široká tři a půl metru, čtyři metry dlouhá a od kýlu po špičku stěžně měří asi sedm metrů. Kostru lodi tvoří hliníkové Jäklovy profily a na hladině ji drží dva obrovské válce svázané z PET lahví.
„Půl roku mi trvalo, než jsem je nasbíral. Zapojil jsem do toho všechny známé a příbuzné. Konstrukci mi svařili dělníci ve firmě, na jejímž dvoře ji stavím. A udělali to skoro zadarmo,“ řekl Fikáček.
Stavbě lodi věnuje každou volnou chvíli. Budou ji pohánět dvě plachty a v případě bezvětří motor. „Přiznávám, že jako kapitán jsem nezkušený. Zkoušky jsem sice složil už v březnu, ale vlastní loď jsem zatím neřídil,“ přiznal Fikáček. Pokud vše půjde podle plánu, stráví na lodi celý měsíc. Domovem mu bude plátěný stan na palubě velký tři krát tři metry, který každé ráno pěkně složí, aby se mohl vůbec pohybovat a obsluhovat loď. Poveze jen základní zásoby jídla. „Doplním je na zastávce na Sardinii a vařit si budu na plynovém vařiči,“ doplnil Fikáček.

Jeho polohu během plavby budou sledovat kolegové z Newton College pomocí speciálního přístroje napojeného na satelitní systém. Tím si také odvážlivec přivolá pomoc, pokud by mu hrozilo nebezpečí. „Albertův projekt škola podporuje. Pomáháme mu hledat partnery a plánujeme vypravit plavidlo, které ho bude po celou dobu plavby doprovázet,“ říká mluvčí školy Tereza Zemanová.
Loď má vyplout první týden v srpnu. Trasa A povede z italského Piombina do Annaby v Alžírsku. „Trasa B pak z Annaby do Alžíru, Oránu a cílem je španělské město Motril. Ve Španělsku pak budu rok studovat díky projektu Erasmus,“ prozradil Fikáček. Průběh plavby mohou zájemci sledovat na adrese www.nakrajsveta.cz O plavbě má mladý dobrodruh přesnou představu a je připravený i na neúspěch. „Pokud se mi nepodaří doplout do měsíce, tak ji ukončím a zkusím to zase jindy. Není to žádný pokus o překonání rekordu, ale spíš příprava na další expedici, kterou už mám v hlavě,“ plánoval Fikáček.

V patnácti podnikatelem

Ve svém věku má tento mladík za sebou již pár zajímavých životních zkušeností. Už na střední škole byl jiný než ostatní. Místo sešitu používal notebook a dnes si život bez počítače nedokáže představit. V patnácti začal pracovat jako správce webových stránek a linuxového serveru pro jednu firmu, v sedmnácti spolu s kamarádem založili firmu vlastní. Nabízí tvorbu webových stránek, webhosting, správu sítí a zabezpečený server proti hackerům a virům. Za vydělané peníze pak absolvent ostravské průmyslovky cestuje po světě. Sám a stopem.
Loni na jaře projel Saharu tam a zpět. Z Maroka do Západní Sahary, Mauretánie, Mali a Senegalu. Loni na podzim se vydal z Egypta do Súdánu. „Cestuji jen s nejnutnějším oblečením, foťákem a kreditkou. Párkrát jsem přibral i kamarádky, ale dnešní holky nic nevydrží. Pořád jim něco vadilo. Tak raději jezdím sám a přespávám pod širákem,“ vysvětloval Fikáček. Lidi v Africe si oblíbil a překvapilo ho, že Česko velmi dobře znají. A to podle motocyklů Jawa, které tam dodnes brázdí silnice. „Jsou to velmi srdeční lidé. Jednoho Araba jsem se ptal na cestu a na rozloučenou mi podával peníze. V korunách kolem dvou tisíc. To máš od Alláha, řekl mi,“ popisoval Fikáček.