Nebaví ho sedět na zadku

Osmnáctiletý Petr Peňáz z atletického oddílu kolínského Sokola, běžec přes překážky a skokan do dálky, měl úspěchy už jako žák. Pokračuje i jako junior. V létě získal druhé místo na atletickém mistrovství republiky dorostu a juniorů v Ostravě v překážkovém běhu na 110 metrů.

Kdy jste začal s atletikou?

Už před deseti roky ve Velkém Meziříčí. Do Kolína jsme se přestěhovali později kvůli tátově práci. Já potřeboval pořád něco dělat už od mala. Nebavilo mě doma sedět na zadku. To platí i dodnes.

Kdo vás dovedl k atletice?

O tom se s tátou pořád dohadujeme. Říká, že to byl on. Já tvrdím, že já sám. Jednoho dne jsem si řekl, že bych chtěl zkusit něco nového a být v tom hned nejlepší.

Jak to dopadlo?

Realita byla poněkud jiná. Nerad na to vzpomínám, ale byl jsem nejhorší.

Proč jste si vybral skok daleký a běh přes překážky?

Snad každý kluk, když je malý, někde běhá a přes něco skáče. Dálku a překážky jsem si vybral proto, že mě jednoduše začaly bavit. Nějakou dobu jsem skákal ještě do výšky, ale to bylo spíš pro zábavu. Bohužel s dálkou jsem letos musel skončit, protože už od žáků mám problémy s kotníkem.

Vaším největším konkurentem je Martin Mazáč. Jaký máte mezi sebou vztah?

Já s Martinem nemám vůbec žádný problém. Je to fajn kluk. To, co letos předvedl, je neuvěřitelný. Mě, bohužel, těsně před sezonou bolely záda a pokračuje to. Martin je borec a lituji, že jsem s ním nemohl být na mistrovství Evropy.

Jaké máte další plány?

Především splnit limit na mistrovství světa juniorů a něco tam předvést. Také obhájit tituly na překážkách. V dalších letech se chci zlepšovat a stoupat výš. Jednou třeba i uspět na mistrovství světa a olympiádě.