V Prostějově, kde naposledy udivoval svými nápady, nebylo lepšího muže. A nabídky se Michalu Holušovi jen hrnuly. Bitvu o šikovného útočníka nakonec vyhrál druholigový Hodonín. „Jsem tu, abych Drtičům pomohl k postupu,“ hlásí pětadvacetiletý útočník, který strávil podstatnou část kariéry v ostravské Sareze.
Zvládnete plnit roli tahouna i v Hodoníně? Ale já nejsem žádný střelec. Vůbec si myslím, že kanadské body nejsou to nejdůležitější. Hlavní je, aby tým šlapal. Samozřejmě je jasné, že pokud se mi nebude dařit, v Hodoníně se příliš neohřeju.
Hned po svém příchodu jste naskočil do utkání s Frýdkem-Místkem. Jak jste se cítil Důležité je, že jsme vyhráli 3:1. Ale byl to celkem utrápený zápas, dlouho jsme nemohli dát branku. Jinak se svým výkonem jsem byl celkem spokojený, i když jsem se bodově neprosadil.
I když jste v utkání prohrávali, atmosféra byla výborná. Překvapili vás hodonínští fanoušci? Byli skvělí. Hodonín má pověst hokejového města, všichni hokejem žijí. I když jsem byl v roli soupeře, tak jsem se do Hodonína těšil. Ta atmosféra je neopakovatelná.
Co vlastně stálo za vaším odchodem z Hané? V Prostějově jsem byl spokojený, ale jen do jisté doby. Pak se tam pár věcí změnilo. Ale nerad bych se k tomu vracel.
Takže jste se nepohodl s novým trenérem? Přišel jsem tam i s koučem Flašarem, po jisté době mužstvo ale převzal trenér Beck, což je právě ten problém. Trénovali jsme i čtyři hodiny denně, všichni byli utahaní, naštvaní. Byly to galeje.
Neuvažoval jste, že zamíříte o soutěž výš? Nějaké nabídky jste asi měl. Ale jo. Řešil jsem třeba nabídku z třetí německé ligy a polské extraligy. Ale jak se mezi hokejisty říká: Na Polsko máš vždycky čas.
To víte od Patrika Flašara, který hrál za Osvětim? Samozřejmě jsme to probírali. Polsko je hodně specifické, ta soutěž navíc nemá nijak valnou úroveň, je možná horší než naše druhá liga. Člověk by si tam možná vydělal víc než třeba v Prostějově nebo Hodoníně, ale jak říkám, na to mám ještě čas.
