Když v září před třinácti lety zavolali Andreu Stuchlíkovou do ředitelny základky v Mnichově Hradišti, vyděsila se. Co jsem provedla? U šéfky školy seděli pánové od kriminálky a začali se vyptávat. Andrea zjistila, že je důležitým svědkem v případu zmizení čtrnáctileté školačky z Příšovic. Podle všeho byla právě ona poslední, kdo ji viděl živou a zdravou. Tím dalším mohl být únosce. A nebo vrah.
„Dodnes z toho mám husí kůži,“ říká sedmadvacetiletá Andrea Bínová, dříve Stuchlíková. Byly obě stejně staré. Neznaly se, a přece je na okamžik něco spojilo.
„Viděla jsem ji, jak šlape na kole. Předjížděli jsme ji a něčím mě upoutala. Snad zelenou minisukní do áčka. Tenkrát to letělo. Ještě jsem se za ní otočila a volala - makej, holka, makej. Pak jsme se přehoupli za kopeček a ztratila jsem ji,“ vzpomíná Bínová.
Jela tehdy se svým otcem z návštěvy v turnovské nemocnici. Dívku potkali na silnici od vesnice Svijany směrem na Loukov. „Ze zatáčky ještě vyjela, ale pak tam byla terénní vlna a ona zmizela za ní. Nevím, jestli proto, že zastavila, anebo proto, že naše auto jelo rychle. Kolem jsem nikoho neviděla, ale kdybych tušila, že jí něco hrozí, byla bych ostražitější,“ dodává Bínová.
Beze stopy
Ivana Košková zmizela 13. července 1997. Jela na kole z Příšovic k tetě do Svijanského Újezdu. Ztratila se i s ním na trase dlouhé tři a půl kilometru. Byl letní podvečer a ze Svijanských slavností, které bouřily den předtím ve Svijanském Újezdu, se rozjížděly domů zbytky slavičů. Přesto nikdo nic neviděl.
„Je to stále otevřená věc, ale zatím nemáme žádné nové stopy,“ říká liberecká policejní mluvčí Vlasta Suchánková. Na pátrání po Ivaně nasadila policie desítky lidí.
„Vyslýchali jsme sousedy, známé, pořadatele Svijanských slavností, lidi z Příšovic, spolužáky Ivany, kontrolovali na hranicích,“ vypočítává Suchánková. Policisté se člunem brázdili řeku Jizeru a prolézali její břehy. Vrtulník s termovizí kroužil nad opuštěným statkem u Loukova i přilehlým sadem, nad svijanským hřbitovem, vesnicemi a rybníky. Podobizna Ivany visela na každé autobusové a vlakové zastávce, přinesly ji i všechny noviny, popis dívky zveřejnily televize i rádia. Bez odezvy.
Po zhruba třech letech se policie k případu znovu vrátila a prověřila každý detail. „Znovu jsme vyslechli všechny svědky a projeli trasu, kudy dívka jela, prohledávali okolí Příšovic i opuštěný statek u Loukova, kde hasiči odčerpali studnu,“ říká liberecký kriminalista Vladimír Sadílek z týmu, který na případu pracoval. Policisté nevyloučili ani, že dívka je někde v cizině. Fotku s popisem dostala společnost La Strada, která pomáhá ženám zneužívaným k prostituci a má pobočky v devíti státech Evropy. Ani evropské kontakty nepomohly.
Mohla jsem to být já
Jak vypadalo odpoledne, kdy Ivana zmizela? Z Příšovic podle rodičů vyjela kolem páté odpoledne. Ještě před Andreou Bínovou ji potkala tehdy šestnáctiletá Žaneta Berkyová ze Svijan. Ve vršku k místnímu hřbitovu.
„Mohlo být mezi druhou třetí po poledni, ale přesně to nevím. Jela jsem na kole do obchodu pro nějaké sladkosti a ona mířila v opačném směru do kopce. I když jsme se nezdravily, znala jsem ji od vidění. Ještě jsme se za sebou ohlédly. Zpátky už jsem to vzala jinudy. Kolem hřbitova jsem se bála. Kdo ví, možná mi to zachránilo život. Pohřešovaná jsem teď mohla být já,“ poznamenala Berkyová.
Místo, kde Ivanu zahlédla Andrea Stuchlíková, neleží na trase od Koškových k tetě ve Svijanském Újezdu. Proč odbočila z původního směru? Ujela s nějakým milým? Utekla z domova? Srazil ji někdo autem a tělo ze strachu i s kolem naložil a ukryl? Unesl ji a někde drží? Stala se obětí úchyla? Pokud žije, jak vypadá? Ani na jednu z těchto otázek policie zatím nezná odpověď.
Na tu už třináct let čeká Ivanina rodina. „Nejhorší je ta nejistota. Proč nikdo nic nedělá? Co když je někde zavřená a potřebuje pomoc,“ zoufá si matka dívky Vlasta Košková.
