Levnější ropa může probudit čínskou poptávku. Ceny pak zamíří znovu vzhůru
- Trumpova dohoda s Íránem srazila cenu ropy k tříměsíčnímu minimu.
- Levnější surovina však může vrátit Čínu na světový trh.
- Nízké globální zásoby by pak mohly vyvolat další cenový růst, píše businessový newsletter 11am.
Krátce před tím, než se v neděli večer v zahradách Bílého domu sešli diváci, aby zhlédli zápasnickou show uspořádanou u příležitosti nadcházejícího 250. výročí americké nezávislosti – a také prezidentových 80. narozenin –, si Donald Trump nadělil pěkný dárek: další nadějné oznámení, že více než 100 dní trvající válka s Íránem se (podle něj) blíží ke konci.
Zatímco tisíce diváků sledovaly na jižním trávníku pod ocelovou konstrukcí přezdívanou „The Claw“ poněkud bizarní spektákl zápasících borců smíšených bojových umění, Trump na sociálních sítích vyhlásil „otevření Hormuzského průlivu bez poplatků“ a lodnímu průmyslu vzkázal, aby „nastartoval motory“. Jeho post vdechl do trhů optimismus, posílil akcie i dluhopisy a cenu ropy stlačil na tříměsíční minimum.
Při bližším pohledu na důsledky dosud nejhoršího výpadku dodávek paliv v dějinách je však podle Bloombergu namístě ostražitost. I pokud dohoda povede k trvalému míru a obnově dodávek, což zdaleka není jisté, může paradoxně tlak na cenu ropy znovu zvýšit. Tentokrát by ovšem nešlo primárně o růst tažený válečnou přirážkou, ale poptávkou – především poptávkou Číny.
Přirážka za válečné riziko, kvůli níž ropa původně zdražila, se rychle vytrácí. Příznivější cena tak může Čínu – největšího světového dovozce této komodity – přimět k návratu na spotový trh a k ukončení dobrovolné dovozní „hladovky“, se kterou válečný šok přežívala. Cenu by navíc mohl tlačit vzhůru i fakt, že světové zásoby ropy se podle dostupných dat propadly na velmi nízkou úroveň a bude je třeba rychle doplňovat.
Energetický trh se od začátku války s Íránem, jež propukla na konci února po společných americko-izraelských úderech a vedla k narušení klíčových námořních tras, drží v kolísavé a extrémně těsné rovnováze. Tu určují dvě protichůdné tržní síly. Na jedné straně se tenčí světové zásoby, což tlačí cenu ropy vzhůru. Na druhé straně kvůli vysokým cenám zkolabovala část poptávky, což působí proti růstu cen.
Tato křehká rovnováha dosud udržovala ceny relativně stabilní, zatímco Čína spalovala své domácí rezervy. Obě síly se teď blíží ke své hranici. Trumpem oznámená dohoda by mohla odblokovat čínskou zdrženlivost při nákupech a zásobníky, vyprázdněné skoro na provozní minima, bude nutné urychleně doplnit.
Jak Čína drasticky přiškrtila dovozy a pálila vlastní zásoby
Podle údajů CNBC Energy vyhlídka na obnovení plavby průlivem okamžitě stlačila ropné benchmarky – severomořský Brent se propadl o více než čtyři procenta a pohyboval se kolem 83–84 dolarů za barel, zatímco americká lehká ropa WTI klesla k 81 dolarům. Tento pokles dostává ceny do rozmezí, v němž se podle obchodníků čínským rafineriím vyplatí začít znovu nakupovat na spotovém trhu.
Čínské nákupy by tak mohly tvrdě otestovat odolnost světového dodavatelského řetězce s ropou, z nějž země i firmy v odvětví kvůli dlouhodobému výpadku dodávek vyčerpaly podstatnou část strategických i komerčních zásob.
Podle zprávy investiční banky Goldman Sachs, kterou má newsletter 11am k dispozici a jež vyšla ještě před tím, než Trump v neděli oznámil dohodu, jsou rizika obklopující cenu ropy na obou stranách. Pro pokles mluví hlavně redukce poptávky. Pro růst zase pokračující konflikt.
Peking razantně omezil fyzické dovozy ropy tak, aby udržel minimální chod ekonomiky a zároveň zmírnil cenovou válku o dodávky na světovém trhu. Podle údajů energetické datové společnosti Vortexa se dramaticky propadl čínský dovoz samotné íránské ropy, a to z únorových 1,8 milionu barelů denně na pouhých 160 tisíc barelů denně v květnu.
K překlenutí schodku čerpaly čínské komerční i státní rafinerie ve velkém vlastní zásoby. Čína do konfliktu vstupovala podle dat společnosti Kpler s celkovými – strategickými i komerčními – zásobami v objemu zhruba 1,36 miliardy barelů. Neustálé odčerpávání zanechalo zásobníky blízko kritického provozního minima.
Podle údajů zpravodajského serveru Semafor klesly zásoby čínských rafinerií v květnu zhruba o 15 milionů barelů, čímž se dostaly těsně nad 300 milionů barelů. To při současném omezeném provozu poskytuje krytí na pouhých 60–75 dní. Komoditní analytici varují, že pokud nebudou tyto zásoby během současného diplomatického „okna“ doplněny, Čína by v srpnu mohla být nucena dál dramaticky omezovat provoz rafinerií.
Zásoby ropy v USA brzy na rekordním minimu
Mezitím se tenčí také zásoby v USA, a to jak v rámci Strategických ropných rezerv (SPR), tak i na úrovni soukromých zásobníků. Podle Semaforu se oba typy zásob propadly na nejnižší úroveň od roku 2004. V březnu, kdy blokáda začala, Trumpova administrativa schválila masivní uvolnění 172 milionů barelů z SPR, tedy 40 procent dostupných zásob. Uvolnění proběhlo v koordinaci s dalšími 228 miliony barelů ze zásob členských zemí Mezinárodní agentury pro energii (IEA).
Vytrvalé čerpání zanechalo SPR na úrovni přibližně 372 milionů barelů, což už je poblíž rekordního minima dosaženého za Bidenovy administrativy po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022. Tím by se zároveň zásoby dostaly na nejnižší úroveň od roku 1983, tedy krátce poté, co byly SPR vytvořeny v reakci na ropné šoky v sedmdesátých letech.
Takto napjatý trh by měl za normálních okolností podle expertů vyhnat ceny vysoko nad 110 dolarů. Dosud jej však vyvažoval propad poptávky, umožněný tím, že Čína čerpala ze svých zásob a stáhla se ze světového trhu.
Makroekonomové však varují, že skutečný dopad této krize se může v čase proměnit. Krátkodobé poválečné období pravděpodobně spustí divokou vlnu nákupů, protože nejen Čína bude doplňovat své prázdné zásobníky. V pozdější fázi ale trh může pocítit i trvalý strukturální pokles čínské poptávky po ropě.
Zpráva Goldman Sachs ukazuje, že přibližně deset procent nedávného oslabení čínské poptávky už nebude obnoveno. Válka totiž donutila Peking výrazně urychlit strukturální přechod k alternativám, jako je elektrifikace těžké kamionové dopravy či masivní rozšíření infrastruktury pro zpracování uhlí na chemikálie.
„Ať ropa proudí“: proč trh Trumpovi tentokrát věří, ale možná by neměl
Navzdory sérii předchozích neúspěchů vkládají trhy až překvapivě velkou důvěru v nejnovější diplomatický průlom prezidenta Trumpa. Ten přitom předčasně oznámil dohodu od začátku války nejméně čtyřikrát – a všechny pokusy se následně zhroutily během několika dní.
Investoři však tuto dohodu vnímají jako odlišnou. Měnové a makroekonomické analýzy od MUFG Research upozorňují, že dolar na zprávu reagoval oslabením a mezinárodní měny posílily právě proto, že nejde jen o vágní jednostranné prohlášení, ale o reálnou prozatímní dohodu. Memorandum je podloženo hotovým textem, který potvrdil Washington i íránská státní média. Aktivní účast vysoce postavených regionálních prostředníků – která má vyvrcholit plánovaným oficiálním podpisem v pátek ve Švýcarsku – poskytuje diplomatickou oporu, již předchozí oznámení neměla.
Přední politici ovšem už varují před přehnaným optimismem. Vlivný republikánský zákonodárce Lindsey Graham na svém účtu na síti X uvedl, že ho znepokojuje rozdíl mezi íránským výkladem dohody a tím, jak ji popisuje americký vyjednávací tým.
Kritici zdůrazňují, že současný rámec odsouvá nejvýbušnější problémy regionu a nechává 60denní okno na vyjednání technických detailů o tom, jak trvale zabránit Íránu v získání jaderné zbraně. To je skulina, která by mohla poskytnout Teheránu manévrovací prostor, zatímco bude čerpat výhody z deeskalace a případného uvolnění části tlaku.
Podtrženo, sečteno: tlak na vyšší ceny ropy z trhu nikam nemizí, jen mění svou tvář. Pokud se námořní doprava v průlivu skutečně rozjede, globální zlevnění může odmrazit čínskou poptávku a přivést Peking zpět na spotový trh, kde bude doplňovat vyschlé zásobníky. To by paradoxně mohlo ceny znovu tlačit vzhůru.
Pokud se však Trumpův narozeninový pakt ukáže jako další politická fata morgána a křehké příměří zkrachuje, svět vstoupí do další fáze energetické krize s nebezpečně nízkými strategickými rezervami. Současný cenový propad k 80 dolarům tak nemusí být koncem krize, ale jen tichem před další bouří na trhu.


















