Nekup to!

Poznámka Vladimíra Vaculy.

Na chomutovskou dražbu věcí po neplatičích mám úsměvnou vzpomínku. Popravdě řečeno, víc než já se při ní baví mé okolí. Bylo to v červnu. Potřeboval jsem zrovna nějakou šikovnou, středně velkou televizi na chatu. Vyhlédl jsem si dobře vypadající Teslu s ještě lépe vyhlížející vyvolávací cenou. Třicet korun, no nezkuste to! Zatímco jiné televize se za tu cenu snadno dražily, o tu mou se strhl nečekaný boj. Když se její cena vyšplhala na stovku, povolily mi nervy a zvolal jsem: Sto padesát! A byla má. Nemohl jsem se dočkat, až ji na chatě zapojím. Ale co to? Obraz byl rozmazaný a tak nějak dozelena. Lítal jsem s anténou z místa na místo, nic nepomohlo. Nejdřív jsem chtěl milou televizi prohodit oknem, ale když jsem se uklidnil, šel jsem ji odevzdat do sběrného dvora. Inu, draženému koni na zuby nekoukej.