Není to andělíček, ale Jaruška | E15.cz

Není to andělíček, ale Jaruška

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Soška, kterou před rokem vytáhli ze dna Košuteckého jezírka, je zrestaurovaná. Čtenáři mohou rozhodnout, kam s ní.

Jméno: Jaruška. Věk: asi sto let. Cudně se usmívající holčička, která má svádivě vytaženou sukýnku a cosi skrývá v zástěrce. Kamenná soška, kterou před rokem vyzvedli potápěči ze dna Košuteckého jezírka. V té době se ještě mluvilo o sošce andělíčka. Poté, co Jaroslav Šindelář sto dvacet centimetrů vysokou sošku zrestauroval, je jasné, že jde o holčičku. „Nemá křidélka, určitě nepochází z náboženského prostředí,“ je přesvědčený Šindelář. Sám sošku hned pojmenoval. „Je z ní cítit radost a jaro, proto Jaruška,“ říká sochař.

Jaruška ze sekáče

Novinek ale zjistil Šindelář více. Jaruška byla předtím, než skončila na dně Košuteckého jezírka, ozdobou zdejšího parku. Během čtyřicátých let ale v jezeře začala stoupat voda a soška pod její hladinou postupně zmizela. Jaroslav Šindelář ovšem při restaurování zjistil, že kamenná socha má mnohem pestřejší životopis. Podle něj se „narodila“ už před první světovou válkou. Než skončila v parku, byla ozdobou zahrady nějaké plzeňské vily.

Původní majitel ji v době hospodářské krize věnoval městu na zkrášlení parku.

Kde je Jaroušek?

Jaruška navíc skrývá další tajemství. Podle toho, jak socha vypadá a jaké má proporce, si Šindelář myslí, že byla součástí dvojice. K Jarušce tedy nejspíš patří soška chlapečka. „Takové dvojice byly v té době naprosto běžné,“ říká sochař. Ve spojení dvou nevinných dětí zobrazovali tehdejší umělci všelicos. Pokrytecká morálka nedovolovala zobrazit téma sexuality na dospělých modelech. Na dětech to v umírněné formě nevadilo a pro jejich nízký věk se to i naoko odpouštělo. Chlapec byl podle Šindeláře po sochařské stránce udělaný stejně.Pravděpodobně byl trochu větší.

„V ruce měl asi pomlázku, nebo proutek, protože to vypadá, že má Jaruška v zástěrce schovaná velikonoční vajíčka. Přitom naznačoval, že ji chce unést,“ popisuje Šindelář. Soška chlapce ale v Košuteckém parku určitě nebyla. Původní majitel si ji tedy nechal, nebo se v průběhu minulého století ztratila. Jaroslav Šindelář vyrobil i kamennou repliku Jarušky.

Originál si převezme spolek Boleveckých rodáků a pro kopii se teď hledá nejvýhodnější místo, aby ji mohlo obdivovat co největší množství Plzeňanů. Jedna z alternativ počítá s tím, že se soška postaví na kamenný sokl, který bude stát až na dně jezírka. Mohla by také stát na skále nad jezírkem. „Nejpravděpodobnější možností je, že sošku vrátíme do Košuteckého parku,“ říká starosta prvního městského obvodu Jiří Uhlík. Rozhodnuto ale není. Jaroslav Šindelář by si přál, aby se svádivá Jaruška stala poutním místem pro všechny zamilované v celé Plzni. „Kam můžou jít lidé z Plzně na Den svatého Valentýna?“ ptá se na závěr Šindelář.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video