Hokejovou kariéru strávil ve dvou městech. Z rodného Písku se stěhoval do tehdejší prvoligové Boleslavi. V jejím dresu nyní zažívá radosti i starosti. Spolu s přítelkyní se těší z narození dcery, na poli sportovním má starosti s posledním místem boleslavského klubu v tabulce extraligy. „Ke kauze bodového odpočtu toho bylo už dost řečeno a my, hráči, máme zakázané se o tom více bavit,“ upozorňuje úvodem osmadvacetiletý útočník.
Začněme příjemným tématem. Jaké byly Vánoce u Tomáše Nouzy?
Vánoce jsou svátky, kdy hokejisté mohou jet domů, takže jsem je uvítal. Před měsícem se nám narodila dcera, takže jsem se těšil o to víc. Na rodinu nebylo dosud moc času, takže jsem si to doslova nebývale užíval.
O nejkrásnějším vánočním dárku tedy nemůže být pochyb.
Samozřejmě, ten nejhezčí vánoční dárek jsme již s předstihem dostali.
Kolik dní jste měli volno?
Necelé tři dny, protože jsme 22. prosince hráli v Litvínově a pětadvacátého večer už byl zase normální trénink.
Trénujete nyní o to víc, když jste v tabulce na posledním místě?
To si nemyslím. O Vánocích byla příprava vždy náročná, ať je tým první nebo poslední. Bohužel my jsme teď ti vespod. Trénovali jsme hodně a budeme dobře připravení.
Jako tým musíme zlepšit hodně věcí. Hlavně střílení gólů a také bránění, abychom jich tolik nedostávali. Měli jsme proto tréninky zaměřené nejen na obranu, ale i čistě střelecké.
Čím to, že Boleslav nedává více gólů a nemá tahouna v kanadském bodování? Takovým hráčem býval třeba Richard Král.
Těžko říct, čím to je. Richard byl výjimečná osobnost, už tu není, a tak postrádáme nějakou podobnou individualitu. Proto musíme hrát více jako tým a body urvat zarputilostí, třeba za výhru o jediný gól. Nedaří se nám třeba v přesilových hrách.
Asistent trenéra Vladimír Hiadlovský si stěžoval, že nehrajete špatný hokej, ale chybí mu lehkost.
Přesně tak. Hrajeme fyzicky náročný hokej, který nás stojí hodně sil. Výsledek je přesto nulový a jsou zápasy, kdy se nám nedaří střílet góly. Je proto třeba začít hrát jednoduše a tlačit se do brány.
Nyní už je jasné, že v novém roce bude prioritou neskončit poslední.
Ano. Tým je v Boleslavi kvalitní, a i když má Kladno bodový náskok, máme na to, abychom ho přeskočili. Zápasů zbývá ještě dost a každý v kabině věří, že se to podaří.
Teď k vaší kariéře. Jaké byly začátky v Písku?
Byly mi čtyři roky, když mi táta koupil brusle a přivedl mě na stadion. Byl hokejista. Až do patnácti let jsem hrál závodně i fotbal, pak jsem ale přestal stíhat a musel jsem se rozhodnou jen pro jeden sport. Hokej to vyhrál a své rozhodnutí bych zpětně neměnil. V Písku jsem nastupoval až do dvaadvaceti. Pak jsem přestoupil do Mladé Boleslavi.
Měl jste už ve čtyřech letech ambice být hokejistou?
Jako dítě jsem o tom nepřemýšlel. Byl jsem v kolektivu kluků, což mě bavilo. Někteří tam chodili jen z donucení, to ale nebyl můj případ. Sledoval jsem starší hráče, nebyli to žádné hvězdy, a od nich jsem se učil.
Od mládí jste nastupoval v útoku?
Už od mala mě bavilo dávat góly. Byla to ale i má stinná stránka, vůbec se mi nechtělo bránit. Pořád jsem čekal na útočné modré čáře, abych dal gól.
S číslem 55 hrajete odjakživa?
Tento dres jsem získal, když jsem vstoupil do hokeje mezi dospělé. Není to nic náhodného, ale podle data narození mé matky, 5. května.
Jak se zrodil váš přestup do Boleslavi?
Oba týmy tenkrát hrály první ligu. Mně se sezona v Písku povedla, jenže mužstvu ne. Ten rok spadlo do druhé ligy. Kolem Vánoc za mnou přijel pan Miškovský (jeden z manažerů boleslavského hokeje) a začaly námluvy. Dohodli jsme se, že od nového roku nastoupím v Bruslařském klubu.
V Mladé Boleslavi jste ze všech hráčů nejdéle. Jste tam spokojený, když za ni hrajete už sedmou sezonu?
V Bruslařském klubu jsem spokojený a k odchodu není žádný důvod. Nyní tam i bydlím, jsem tam doma.
Jakou sezonu byste zařadil nejvýš?
Určitě rok 2008 a postup do extraligy. Není to totiž vůbec jednoduchá věc, ostatně to teď vidí Chomutov i Ústí nad Labem. Tenkrát si v Boleslavi všechno sedlo, tým byl skvělý a rok byl úspěšný. Dařilo se i mně osobně. Ve sportu ale potřebujete i štěstí.
Každý rok je to v extralize stejné. Boleslav začne dobře, jenže pak se propadá. Letos to znovu nevypadá dobře. Čím to je?
Bohužel, je to tak. Začátky jsou dobré, jenže pak se propadneme. Opravdu si to neumím vysvětlit. Doufám, že se to zlomí a v novém roce to bude klapat až do konce.
Tým skončil dvakrát v baráži. Projevuje se v zápasech extraligová zkušenost?
Určitě to tak je. Postup z první ligy je náročný, protože kvalitativně jsou mužstva v obou soutěžích rozdílná. Na druhou stanu mají Ústí a Chomutov silné kádry.
Jaká je Mladá Boleslav z hlediska vztahů hráčů a fanoušků?
Je to dobré. Menší město a zimák přispívají k dobré komunikaci mezi hráči a fanoušky. Mnozí se znají osobně.
Vy jste mezi fanoušky dost populární, pociťujete to?
Těžko říct, to se musíte zeptat jich. Musím ale říct, že mě berou a jsem za to rád.
Už jste přemýšlel, čím se budete živit, až skončíte s hokejem? Každý hráč se totiž v českém hokeji nezabezpečí.
Extraliga má své hvězdy, které jsou výborně placené. Průměrní hráči si maximálně mohou našetřit, jenže do konce života jim peníze asi stačit nebudou. Přemýšlím, co bude po kariéře, ale zatím ne nahlas. Ještě bych nerad končil.
Co děláte ve volném čase, když nehrajete hokej?
V poslední době jsem propadl golfu, který mě naplňuje. Když je v létě volno, snažím se být na hřišti. Handicap mám sedmnáct. Moc se na tom čísle neprojevuje množství času, které golfu věnuji.
Určitě hrajete také se svými spoluhráči. Kdo je z nich nejlepší?
Když tu byl Richard Král, hodně jsem soutěžil s ním. Teď v létě to byl zase Tomáš Divíšek, se kterým jsem se sázel a hecoval. Hrát začal i David Vrbata, který se zdá být hodně talentovaný.
Hokejista Tomáš Nouza
s hokejem začal v rodném Písku, odkud se v sezoně 2004/2005 stěhoval do Mladé Boleslavi
osmadvacetiletý útočník je služebně nejstarším hráčem středočeského klubu
v prvním prosincovém dnu roku 2010 se stal otcem, když se jeho přítelkyni narodila dcera Tereza
