Ostrava v New York Times

Ostrava se dostala na stránky amerického listu The New York Times. V rubrice Travel ji popsala novinářka Dinah Spritzer. „Bývalé hornické město v České republice, které bylo svého času ztělesněním pochmurnosti komunistické éry, se vrací ke svému průmyslovému dědictví, a to s pomocí punk-rocku, ulice, v níž se žije celou noc, a ocelového hradu,“ píše čtyřiačtyřicetiletá reportérka, která už deset let žije v Praze. Ocelovým hradem míní Dolní oblast Vítkovic. Říká, že když tudy šla, zírala s otevřenou pusou. „Zamilovala jsem se. Něco takového jsem nikdy neviděla – a to jsem byla v mnoha městech a zemích světa,“ rozplývá se Dinah. Text ovšem vyvolává i záporné reakce. Také kvůli citaci Jasona Fitzgeralda, šéfa několika barů na Stodolní. „Je to i nadále dělnické město, kde hned, jak v pátek dostanete výplatu, utratíte ji večer v baru,“ říká Fitzgerald.

Představitelé města jsou z článku rozladěni. „Text podle mého popisuje město před patnácti lety,“ tvrdí náměstek primátora Lubomír Pospíšil.

Novinářka: Lidé v Ostravě jsou přátelštější

Praha, Ostrava | Dinah Spritzer, autorce článku o Ostravě v The New York Times, město učarovalo. Třeba skutečnost, že Dolní oblast Vítkovic je tak blízko středu města. „Jedete tramvají ze Stodolní a za deset minut jste tam. Neuvěřitelné,“ říká novinářka, jež v americkém deníku podobně představila i další česká města. Článek z The New York Times najdou čtenáři na www. sedmicka.cz.

Kolikrát jste byla v Ostravě, než jste o ní napsala?

Možná desetkrát, nevím přesně. Poprvé jsem tu byla před čtyřmi pěti lety, když jsem se zajímala o Romy. A od té doby několikrát i se svými studenty z New York University, kteří přijíždějí na tři měsíce studovat do Prahy. Potkala jsem Kumara Vishwanathana, absolvovala nějaké romské semináře – a po seminářích jsme chodili posedět na Stodolní.

I o ní se v The New York Times zmiňujete. Píšete, že Stodolní je největším turistickým lákadlem města. Skutečně se zdá přespolním a turistům tak lákavá?

Pro vás, Ostravany, už je možná stará, ale pro Američany je to rozhodně něco nového. Když jsem na té ulici byla poprvé, překvapilo mě, že je tam úplně jiná atmosféra než v barech v Praze. Lidé jsou tady přátelštější, to v Praze jsou chladní, rezervovaní. Tady se s vámi každý rád pobaví. Ta ulice má energii, jakou jsem nikde jinde nezažila. Navštívila jsem tam snad každý bar – a musím říct, že je v ní skutečně místo pro každého, každý bar je něčím specifický.

Je i něco, co se vám na Ostravě nelíbí?

Že je v centru mrtvo. Hlavně po večerech a o víkendech. Ale to není jen problém Ostravy, to je problém mnoha českých měst. Lidé jezdí o sobotách a nedělích pryč, za město. To v Americe se toho ve městech o víkendech děje spousta. A pak mám jeden extra negativní zážitek – když mě letos v březnu i se studenty chytili v tramvaji cestou na nádraží revizoři. Bylo to těsně před tím, než vyšel v Timesech ten článek. Nestihli jsme si koupit jízdenky a revizoři se k nám chovali jako za komunismu. Jeden vypadal jako skinhead a křičel na mě: Kdo si myslíte, že jste?! Bylo to odporné.

Žijete v Praze, už deset let. Jak dlouho chcete v Česku zůstat?

Dokud nebudu mít pocit, že mě to táhne jinam. Žila jsem v Jugoslávii, v Rusku, a před lety jsem přijela do Prahy. Američané rádi cestují, v tom jsou úplně jiní než Češi - vy jste víc vlastenci, kde se narodíte, tam je pro vás doma. My máme domov tam, kde právě žijeme. Pro mě je to teď Praha. Mám tam přítele, je taky novinář, původem z Moravy, pracuje v rozhlase. Teď jsem doma tady. Ale za pár let to možná bude na Měsíci.

Článek Dinah Spritzer v New York Times

České město se vrací ke své minulosti

Obrovské hromady rezivějící železa a uhelný prach nevypadají jako ideální katalyzátor oživení kultury. Jenže bývalé hornické město v České republice, které bylo svého času ztělesněním pochmurnosti komunistické éry, se vrací ke svému průmyslovému dědictví, a to s pomocí punk-rocku, ulice, v níž se žije celou noc, a ocelového „hradu“.
Po celá desetiletí byla nejslavnějším symbolem Ostravy 1033 stop vysoká halda, kónická hora uhelné hlušiny. Město označované za „černou Ostravu“, což měla na svědomí těžba uhlí ukončená počátkem 90. let, se snažilo zbavit se své pošpiněné reputace tím, že lákalo investory z high-tech oborů, přičemž minulost po sobě zanechala nevzhlednou slátaninu prázdných továren, dolů a obchodů. Nyní se rozběhlo hnutí, které se snaží revitalizovat tato opuštěná místa.
„Po pádu komunismu chtěl každý stavět něco nového a vymazat minulost, jako by se za ni styděl,“ řekla Marta Pilařová, umělkyně a zpěvačka dvou „crust punkových“ skupin, působících v Ostravě, Disney a Kulma. „Ale průmysl je naší součástí – proč bychom měli předstírat něco jiného?“
Ústředním bodem nové ostravské průmyslové elegance je „hrad“ – bývalé Vítkovické ocelárny a železárny v centru města (Ruská 24/83), jehož vzletné věže a subtilní detaily ve stylu Art Nouveau evokují průmyslovou verzi slavného pražského hradu (odtud pochází ona lehce ironické přezdívka). Dolní Vítkovice se otevřely veřejnosti v roce 2007 a nabízejí návštěvníkům možnost projít se pozoruhodným bludištěm potrubí, kompresorů a záhadných kovových zařízení. (Továrna se možná stane součástí vědeckého muzea, konferenčního centra a „vzdělávací stezky“, to vše by mělo být uvedeno do provozu v roce 2013 s odhadovanými náklady 52 miliónů).
Loni v létě toto místo navštívil hudebník David Byrne, jehož bývalá továrna naprosto okouzlila. „To místo nahání hrůzu, je hrozné, ale zároveň i krásné – podobá se továrnám v Essenu, které jsem navštívil před několika lety,“ napsal do svého blogu. „Některé části turbín vypadají jako vetřelci z vesmíru nebo sochy na Velikonočních ostrovech.“
Do bývalých dolů se rovněž vrací nový život v podobě výstav a koncertů, často spojených s průmyslovými tématy. Hlubina, část vítkovického komplexu, se otevírá veřejnosti v květnu a bude hostit elektro-punkové taneční párty a umělecké „happeningy“. Důl Michal na samotném okraji města (Československé Armády 95/413) nabízí jazzové koncerty a umělecké akce, jakož i prohlídky „jednoho dne v životě horníka“, při němž návštěvník vidí tehdejší stroje i způsob, jak dříve horníci žili.
Deset minut jízdy tramvají od Dolních Vítkovic je však Stodolní ulice, centrum nočního života, kde na místě řady opuštěných obchodů z 19. století vyrostly desítky barů a restaurací, které se staly největším turistickým lákadlem města.
V Dublin Pubu (Stodolní 9) se můžete připojit k tanci na stolech v rytmu remixovaných europopových nahrávek, pokud máte správné oční stíny a oxfordskou košili. Království Peciválů (Stodolní 4), které zahájilo provoz před 2 lety, má spíše dračí atmosféru, kterou posilují patroni s početným piercingem a diskžokejové hrající tvrdý metal.
Navzdory revitalizaci je možná potenciál Ostravy, jak zvýšit svou marketingovou cenu, poněkud omezený. Mnoho obyvatel města tvrdí, že takové frajeření není nic pro ně.
„Je to i nadále dělnické město, kde hned jak v pátek dostanete výplatu, utratíte ji večer v baru,“ říká Jason Fitzgerald, původem Ir, který vlastní několik barů na Stodolní ulici. „Kdyby tu bylo více luxusu a elegance, ztratila by Ostrava své kouzlo.“